Ustanovení § 226 odst. 1 o. s. ř.
Jestliže v předchozí části tohoto nálezu je princip spravedlivého procesu v jistém smyslu konfrontován s principem objektivního zjišťování materiální pravdy, pak § 226 odst. 1 o. s. ř. je jeho ústavně konformním provedením v zákoně. Podle tohoto ustanovení je soud prvního stupně vázán právním názorem soudu odvolacího, pokud bylo prvoinstanční rozhodnutí zrušeno a věc vrácena k dalšímu řízení. Nejde v právní teorii o nic jiného než o důsledné naplnění pravidla instančního postupu, jehož účelem je minimalizovat možnost vadného rozhodnutí a chyb, kterých by se snad soud v rozhodování nebo spíš v rozhodnutí ve věci dopustil. Causa remota ustanovení § 226 odst. 1 proto spočívá v zajištění spravedlivé ochrany práv a oprávněných zájmů účastníků, tj. tak, jak to požaduje i § 1 o. s. ř. To, že je kladen důraz na spravedlivou ochranu práv a oprávněných zájmů účastníků a tedy na kvalitu rozhodnutí, lze dedukovat i z nadpisu části čtvrté o. s. ř. Titul "Opravné prostředky" představuje v jistém směru "vyšší hodnotu", než kdyby se část jmenovala například "řízení v druhém stupni". Opravné řízení je v České republice založeno na principu kasačním, který je doplněn, resp. modifikován principem apelačním tak, aby bylo možné využít výhody obou.
Tím, že český právní řád připouští ve stanovených případech opravné prostředky a korekce původního rozhodnutí, dbá nejen na zájmy účastníků, ale zároveň přiznává soudům sociologický a psychologický rozměr. I soud - příznačněji soudce - může udělat chybu, která však nesmí v důsledku absence právních nástrojů vést k porušení lidského práva chráněného v hlavě páté Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy.
Hierarchicky vybudovaná organizace obecných soudů tvoří celek přístupný účastníkům až do svého nejvyššího článku. Má-li tento systém garantovat právo na soudní ochranu, musí být tělesem funkčním. Proto mají jednotlivé stupně soudní soustavy při rozhodování ve věci svou nezaměnitelnou roli. V řízení o opravných prostředcích zákonodárce svěřil soudům úlohu přezkoumat věc po stránce skutkové i právní (princip neúplné apelace). Tomu také odpovídá škála právních prostředků včetně kasace původního rozhodnutí. Ke zrušení rozhodnutí soudu prvního stupně smí odvolací soud přistoupit, nemůže-li sám rozhodnutí změnit nebo potvrdit, leč až v nejzazším případě, kdy vady nemůže zhojit sám. V občanském soudním řízení je najisto postaveno, že druhoinstanční soud nesmí proces protahovat, ale nemůže ani nahrazovat nezaměnitelnou činnost nižšího soudu. Ustanovení § 226 odst. 1 o. s. ř. má zajistit, aby soud prvního stupně nejen seznal, proč má soud odvolací jeho rozsudek za vadný, ale i čeho se má při dalším postupu vyvarovat. To je právě smysl institutu vázanosti právním názorem. V žádném případě nebrání ustanovení § 226 odst. 1 o. s. ř. soudu nižšího stupně, aby na základě nových skutečností dospěl i ke stejným závěrům; vede ho však závazně k tomu, aby neopakoval předchozí nedostatky.
Pochybuje-li navrhovatel o ústavnosti principu právní vázanosti ve smyslu § 226 odst. 1 o. s. ř., pochybuje vlastně o celé koncepci odvolání, jak je "nastolena" v civilním procesu, a pochybuje de facto o prvoinstančních rozhodnutích a úloze svěřené nejnižším obecným soudům vůbec. Právní názor vyššího soudu, jehož úkolem je přezkoumat rozhodnutí, které se jeví být pochybným a které za vadné posléze i označí, nelze v zájmu ochrany účastníků nerespektovat, podobně jako nelze z principiálních důvodů opominout totožnou vazbu mezi soudem odvolacím a soudem dovolacím (§ 243d o. s. ř.). Analogicky nelze (v extenzivním pojetí "opravného" řízení) přehlédnout ani pozici Ústavního soudu, jehož rozhodnutí jsou závazná pro obecné soudy.
Direktivu zakotvenou pro soud prvního stupně v § 226 odst. 1 o. s. ř., která spočívá v povinnosti být vázán právním názorem odvolacího soudu v případě, že tento soud prvostupňové rozhodnutí zrušil a věc vrátil zpět k dalšímu řízení, shledává navrhovatel protiústavní, když tvrdí "V případě, že by soud prvního stupně postupoval dle uvedeného (dle § 226 odst. 1 o. s. ř. - závazného) právního názoru, by byl porušen čl. 6 odst. 1 Evropské Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, neboť by nešlo o rozhodnutí spravedlivé.". Dále - bez bližšího odůvodnění a souvislosti - navrhovatel dochází k závěru, že by aplikací předmětného ustanovení došlo k porušení práva (žalovaného) na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny a toto dává do souvislostí i s čl. 36 odst. 2 a čl. 11 Listiny a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě, podle kterého má každá osoba právo pokojně užívat svůj majetek a nikdo nemůže být zbaven svého majetku s výjimkou veřejného zájmu a za podmínek, které stanoví zákon a obecné zásady mezinárodního práva.
Ustanovení § 226 odst. 1 o. s. ř. bylo ve stávající podobě zařazeno do o. s. ř. s účinností od 1. 1. 2001 novelou (zákonem č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), která změnila i napadané ustanovení § 226 odst. 1 o. s. ř. (část první čl. I bod 311).
Ústavní soud se neztotožňuje s názorem navrhovatele, že by mělo být zrušeno ustanovení § 226 odst. 1 o. s. ř., které je ustanovením zcela odpovídajícím kasačnímu principu, kterým se řídí odvolací řízení upravené v o. s. ř. Pokud by mělo být zrušeno, pak by toto samo odvolací řízení ztrácelo smysl. .Jedná se o ustanovení, které je po celou dobu existence o. s. ř. aplikováno bez jakýchkoli problémů. V této souvislosti je třeba upozornit, že kasační princip je obecným principem civilního procesu, který je využíván i v mnohých ostatních státech Evropy. Jde o institut tradiční, zhruba v dnešní podobě se s ním lze setkat již na konci 19. století a u nás byl uplatňován zhruba v dnešních intencích i celé století dvacáté.
K výčtu argumentů ve prospěch zachování stávající dikce § 226 odst. 1 o. s. ř. lze doplnit, že i popisovaný institut je tradičním, praxí prověřeným a dosud ústavně nezpochybnitelným stavebním kamenem civilního procesu.
Ze shora vylíčeného vyplývá, že vázanost soudu nižšího stupně právním názorem soudu vyššího je provedením ústavního principu práva na soudní ochranu a spravedlivý proces, jeho integrální součástí, nikoli překážkou.
Právo na spravedlivý proces, jak namítá navrhovatel, napadenými ustanoveními není dotčeno, neboť přezkoumání rozhodnutí tím není vyloučeno. Proto k porušení čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny nedochází. I v rámci řízení o odvolání se obecný soud při svém rozhodování řídí a je vázán zákonem, a to o. s. ř., který samozřejmě reflektuje i principy mezinárodních smluv a úmluv, kterými je Česká republika vázána. Ústavní soud se domnívá, že přístup k výkladu dané problematiky použitý navrhovatelem lze považovat za neúměrně extenzivní výklad právní normy a účelový.
Úkolem Ústavního soudu bylo posoudit, zda napadený zákon nebo jeho jednotlivá ustanovení jsou v rozporu s ústavním pořádkem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy [čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy].
Za daného stavu věci dospěl Ústavní soud k závěru, že navrhovatel nepředložil takové argumenty, které by odůvodňovaly závěr, že § 131 odst. 1 věta první část "a jestliže s tím souhlasí účastník, který má být vyslechnut" a § 226 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, jsou protiústavní, a proto nemohl napadená ustanovení zákona zrušit.
Namítaný rozpor procesních ustanovení o. s. ř. s hmotnými ústavně zaručenými právy zakotvenými v čl. 11 Listiny a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě (ústavně zaručeným právem na vlastnictví a ochranu tohoto majetku a právem na pokojné užívání majetku, dle nichž žádná osoba nemůže být zbavena svého majetku s výjimkou veřejného zájmu a za podmínek, které stanoví zákon a obecné zásady mezinárodního práva) pro vlastní podstatu namítané procesní otázky zcela vybočuje z rámce daného povahou mezí citovaných procesních ustanovení. Tento rozpor by mohl mít právní relevanci v případě rozhodnutí pouze v souvislosti s námitkami upínajícími se k meritu věci.
S ohledem na uvedené skutečnosti dospěl Ústavní soud k závěru, že napadené ustanovení části § 131 odst. 1 věty první vyjádřené slovy "a jestliže s tím souhlasí účastník, který má být vyslechnut" a § 226 odst. 1 "Bylo-li rozhodnutí zrušeno a byla-li věc vrácena k dalšímu řízení, je soud prvního stupně vázán právním názorem odvolacího soudu." zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, není v rozporu s ústavním pořádkem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy ve smyslu čl. 1 a čl. 112 odst. 1 Ústavy. Ústavní soud proto návrh podaný navrhovatelem (podle § 64 odst. 3 zákona o Ústavním soudu) podle § 70 odst. 2 citovaného zákona zamítl.
Předseda Ústavního soudu:
JUDr. Rychetský v. r.
******************************************************************