Článek II
1. Při zadávání všech zakázek dává agentura přednost průmyslu a organizacím členských států. Avšak v rámci každého nepovinného programu, který se řídí čl. V odst. 1 písm. b) úmluvy, se dává zvláštní přednost průmyslu a organizacím účastnících se států.
2. Rada určí, zda a v jakém rozsahu se může agentura odchýlit od výše uvedené preferenční klauzule.
3. Otázka, zda by se měl určitý podnik považovat za podnik, který náleží jednomu z členských států, se řeší s ohledem na následující kritéria: místo sídla podniku, rozhodovací centra a výzkumná centra a území, na němž se má provádět dotčená práce. Ve sporných případech rozhoduje o tom, zda by se měl nebo neměl určitý podnik považovat za podnik, který náleží jednomu z členských států, Rada.