Článek 3
(1) Pravomocná a vykonatelná rozhodnutí vydaná v jednom z obou smluvních států, kterými bylo uloženo žalobci (navrhovateli) nebo intervenientu osvobozenému podle článku 2 nebo podle právních předpisů platných ve státě, kde byla žaloba podána, od žalobní jistoty nebo složení zálohy, zaplacení nákladů řízení nebo soudních poplatků, jsou na návrh vykonatelná na území druhého smluvního státu. Návrh může být podán přímo u soudu, který je příslušný pro rozhodnutí o něm, nebo u soudu, který ve věci rozhodl v první stolici.
(2) Ustanovení odstavce 1 platí také pro rozhodnutí, kterými bude výše nákladů řízení nebo soudních poplatků stanovena dodatečně.
(3) Navrhovatel musí předložiti:
a) vyhotovení výroku rozhodnutí opatřené doložkou o právní moci a vykonatelnosti;
b) jeho překlad do jazyka soudu, který je příslušný k rozhodnutí o návrhu;
c) v případě podání návrhu u soudu, který rozhodl v první stolici, též jeho překlad do jazyka soudu, který jest příslušný k rozhodnutí o návrhu.
Pro překlady platí článek 17 odstavec 3. Je-li návrh podán u soudu, který rozhodl v první stolici, bude odeslán stejným způsobem jako dožádání o právní pomoc.
(4) Rozhodnutí soudů druhého státu uvedená v odstavci 1 budou vykonána jako tuzemská rozhodnutí s tím, že proti rozhodnutí o návrhu na exekuci je přípustný opravný prostředek.
(5) K nákladům řízení ve smyslu odstavce 1 patří také náklady za vydání doložky o právní moci a vykonatelnosti, jakož i za požadované překlady a ověření. Tyto náklady určí na návrh ten soud, který rozhoduje o výkonu.