Článek 2
(1) Občanům jednoho ze smluvních států, kteří vystupují před soudy druhého smluvního státu jako žalobci (navrhovatelé) nebo intervenienti, a mají své bydliště, pobyt nebo sídlo v jednom ze smluvních států, nelze uložit složení žalobní jistoty pro náklady řízení z toho důvodu, že jsou cizinci nebo že nemají ve druhém smluvním státě bydliště, pobyt nebo sídlo.
(2) Pokud se vyžaduje podle právního řádu jednoho ze smluvních států složení zálohy k úhradě soudních poplatků, platí ustanovení odstavce 1.
(3) Pokud se vyžaduje podle právního řádu jednoho ze smluvních států zaplacení soudního poplatku pro řízení při podání žaloby (návrhu), musí být poskytnuta občanu druhého smluvního státu pro zaplacení tohoto poplatku lhůta nejméně 1 měsíc.
(4) Občanům druhého smluvního státu smí být uloženo složení zálohy pro náklady, které má nésti jedna strana, jen za stejných podmínek a ve stejném rozsahu jako vlastním občanům.