I.
Navrhovatelky podaly dne 10. 7. 1992 tehdejšímu Ústavnímu soudu České a Slovenské Federativní Republiky ústavní stížnost proti rozsudku Obvodního soudu v P., kterým byla zamítnuta žaloba proti žalovanému Č. B. na vyklizení bytu v domě stěžovatelek, a proti rozsudku Městského soudu v P., jímž byl rozsudek obvodního soudu ve věci samé potvrzen. Oba soudy odůvodnily rozsudky tak, že žalovanému a jeho manželce vzniklo v roce 1988 na základě pravomocně schválené výměny bytů právo na uzavření dohody o odevzdání a převzetí předmětného bytu, že tato dohoda byla mezi účastníky uzavřena konkludentní formou a že dnem 1. 1. 1992 se tento právní vztah transformoval na společný nájem žalovaného a jeho manželky (§ 871 odst. 1 občanského zákoníku v platném znění).
Dne 26. 8. 1993 zaslaly stěžovatelky (navrhovatelky) Ústavnímu soudu České republiky podání, jímž "rozšířily" ústavní stížnost z 10. 7. 1992 s poukazem na ustanovení § 74 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, a navrhly, aby bylo ustanovení § 871 odst. 1 občanského zákoníku zrušeno. Neústavnost tohoto ustanovení spatřují v tom, že vzhledem k jeho formulaci nelze vyloučit, že se týká i případů, kdy podle dřívějších předpisů vznikla vynucená užívací práva k bytům bez souhlasu majitelů domů. To je v rozporu s vlastnickým právem podle čl. 11 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") i s čl. 9 Listiny, neboť zákonná změna užívacího práva na nájem podle ustanovení § 871 odst. 1 občanského zákoníku nutí majitele domu poskytovat vnucenému nájemníkovi nucené práce a služby, které jsou s pronájmem bytu spojeny.
Podle § 147 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ústavní stížnosti, které byly podle předpisů o Ústavním soudu České a Slovenské Federativní Republiky k němu podány před 1. lednem 1993 a o nichž tento Ústavní soud nerozhodl, projedná Ústavní soud a rozhodne o nich, pokud jde o zásahy orgánů veřejné moci uvedené v § 145 odst. 1. Toto ustanovení se tedy vztahuje i na ústavní stížnost stěžovatelek.
Podle § 148 cit. zákona ústavní stížnost podle § 145 až 147 cit. zákona Ústavní soud projedná a rozhodne o ní podle tohoto zákona.
Podle § 74 cit. zákona spolu s ústavní stížností může být podán návrh na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu anebo jejich jednotlivých ustanovení, jejichž uplatněním nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti, jestliže podle tvrzení stěžovatelek jsou v rozporu s ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy, popřípadě se zákonem, jedná-li se o jiný právní předpis.
Podle § 78 cit. zákona, jestliže byl spolu s ústavní stížností podán návrh na zrušení právního předpisu podle § 74 cit. zákona, senát řízení přeruší a návrh na zrušení právního předpisu postoupí plénu k rozhodnutí podle čl. 87 odst. 1 písm. a) nebo b) Ústavy.
Senát Ústavního soudu dospěl k závěru, že podmínky ustanovení § 78 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb. jsou v rozhodované věci splněny, neboť návrh na zrušení právního předpisu (ustanovení § 871 odst. 1 občanského zákoníku) ve smyslu tohoto ustanovení podán byl. Usnesením ze dne 19. 10. 1993 č. j. I. ÚS 2/93-56 proto senát řízení o ústavní stížnosti přerušil a návrh na zrušení § 871 odst. 1 občanského zákoníku postoupil plénu Ústavního soudu k rozhodnutí podle čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy.