A. 13. Pyroforické vlastnosti tuhých látek a kapalin
1 Metoda
1.1 Úvod
Zkušební postup je určen pro tuhé látky nebo kapaliny, které se již v malých množstvích samovolně vznítí za krátkou dobu poté, co přijdou do kontaktu se vzduchem při pokojové teplotě (přibližně 20°C).
Tato metoda se nevztahuje na látky, které potřebují ke vznícení na vzduchu při pokojové nebo zvýšené teplotě několik hodin či dnů.
1.2 Definice a jednotky
Látky mají pyroforické vlastnosti, pokud se samovolně vznítí nebo způsobují uhelnatění za podmínek, které jsou popsány v 1.6.
Na vyžádání lze zkoušku samovolného vznícení kapalin provést též podle metody A. 15.
1.3 Referenční látky
Nejsou určeny.
1.4 Princip metody
Látka bez ohledu na to, je-li tuhá nebo kapalná, se nanese na inertní nosič a vystaví se kontaktu se vzduchem při okolní teplotě po dobu 5 minut. Pokud se kapaliny nevznítí, jsou následně absorbovány do filtračního papíru a vystaví se působení vzduchu po dobu 5 minut při okolní teplotě (přibližně 20°C). Pokud se tuhá látka nebo kapalina vznítí nebo kapalina zapálí či zuhelnatí filtrační papír, považuje se za pyroforickou.
1.5 Kvalitativní kritéria
Opakovatelnost
Jediný pozitivní výsledek z provedených zkoušek postačuje k tomu, aby látka byla z hlediska bezpečnosti považována za pyroforickou.
1.6 Popis metody
Zkouška je podrobně popsána v NF T 20-039 Chemické výrobky pro průmyslové použití - Stanovení vznětlivosti tuhých látek a kapalin.
1.6.1 Zkušební zařízení
Porcelánový kelímek o průměru přibližně 10 cm se naplní infuzóriovou hlinkou do výšky cca 5 mm při pokojové teplotě (přibližně 20°C).
Infuzóriová hlinka nebo jiná srovnatelná inertní látka, běžně dosažitelná, se považuje za materiál reprezentující zeminu, do které zkoušená látka může uniknout v případě havárie.
Pro zkoušení kapalin, které se při kontaktu se vzduchem na inertním nosiči samovolně nevznítí, se požaduje suchý filtrační papír.
1.6.2 Provedení zkoušky
1.6.2.1 Práškovité tuhé látky
Množství 1 cm3 až 2 cm3 zkoušené práškovité látky se sype z výšky přibližně 1 m na nehořlavý povrch a sleduje se, zda se látka při pádu nebo v průběhu dalších 5 minut po dopadu vznítí.
Zkouška se provádí šestkrát, pokud vznícení nenastane dříve.
1.6.2.2 Kapaliny
Přibližně 5 cm3 zkoušené kapaliny se nalije do připraveného porcelánového kelímku a sleduje se, zda se v průběhu 5 minut vznítí. Pokud vznícení při 6 pokusech nenastane, provede se následující zkouška: 0,5 cm3 zkušebního vzorku se vpraví pomocí injekční stříkačky na filtrační papír a sleduje se, zda nastane vznícení nebo zuhelnatění tohoto papíru v průběhu 5 minut od přidání kapaliny. Zkouška se provede třikrát, jestliže vznícení nebo zuhelnatění nenastane již dříve.
2 Údaje
2.1 Zpracování výsledků
Zkoušky lze přerušit, jakmile se dosáhne pozitivní výsledek v kterékoli zkoušce.
2.2 Vyhodnocení
Látka je považována za pyroforickou, jestliže se v průběhu 5 minut po nanesení na inertní nosič a styku se vzduchem vznítí nebo pokud jako kapalina po nanesení na filtrační papír a styku se vzduchem způsobí v průběhu 5 minut jeho zapálení nebo zuhelnatění.
3 Protokol o zkoušce a interpretace výsledků
Protokol o zkoušce obsahuje následující známé údaje:
- přesnou specifikaci látky (identifikaci a nečistoty),
- odkaz na použitou zkušební metodu a na každou možnou odchylku od stanoveného zkušebního postupu,
- datum zkoušky,
- výsledky zkoušek,
- všechny další poznámky, které jsou důležité a potřebné pro interpretaci výsledků.