B. Brzdění přípojných vozidel
11. Aniž jsou dotčena ustanovení odstavce 17 c) této přílohy, musí být každé přípojné vozidlo, s výjimkou lehkého přívěsu, vybaveno následujícími brzdami:
a) Provozní brzdou, která je schopná zpomalit vozidlo a zastavit je spolehlivě, rychle a účinně při jakémkoli nákladu a na všech sklonech stoupání nebo klesání silnice, po níž vozidlo jede.
b) Parkovací brzdou, která je schopna udržet vozidlo v klidu při jakémkoli nákladu na značném sklonu stoupání nebo klesání, přičemž činné plochy brzdy musí být drženy v brzdicí poloze výlučně mechanickým zařízením. Toto ustanovení neplatí pro přípojná vozidla, která nemohou být odpojena od tažného vozidla bez použití nářadí, za podmínky, že souprava vozidel splňuje požadavky na parkovací brzdy.
12. Zařízení, která zajišťují dvě funkce brzdění (provozní a parkovací) mohou mít společné části.
13. Provozní brzda musí působit na všechna kola přípojného vozidla. Brzdný účinek musí být náležitě rozdělen na jednotlivé nápravy vozidla a synchronizován.
14. Provozní brzdu musí být možné uvést do činnosti ovládacím orgánem brzd tažného vozidla; avšak nepřesahuje-li maximální povolená hmotnost přípojného vozidla 3 500 kg, mohou být brzdy provedeny tak, aby se uvedly do činnosti najížděním pohybujícího se přípojného vozidla na tažné vozidlo (nájezdové brzdění).
15. Provozní brzda a parkovací brzda musí působit na brzdné plochy, které jsou s koly trvale spojeny součástmi dostatečné pevnosti.
16. Brzdová zařízení musí být taková, aby se přípojné vozidlo zastavilo automaticky, pokud dojde k přetržení spojovacího zařízení během jízdy. Toto ustanovení však neplatí pro přípojná vozidla pouze s jednou nápravou, nebo se dvěma nápravami, pokud jsou od sebe vzdáleny méně než 1 m, a za podmínky, že jejich maximální povolená hmotnost nepřevyšuje 1 500 kg a že jsou, s výjimkou návěsů, vybavena kromě spojovacího zařízení, ještě pomocným spojením.