Článek 17
1. Přijímající stát bude s konzulárními úředníky, konzulárními zaměstnanci a s jejich rodinnými příslušníky žijícími s nimi ve společné domácnosti zacházet s náležitou úctou a učiní všechna vhodná opatření, aby zabránil jakémukoli útoku proti jejich osobě, svobodě nebo důstojnosti.
2. Vedoucí konzulárního úřadu nemůže být zatčen ani zadržen a požívá vynětí z trestní jurisdikce přijímajícího státu.
3. Vysílající stát se může vzdát vynětí vedoucího konzulárního úřadu z trestní jurisdikce přijímajícího státu. Vzdání se musí být vždy výslovné a musí být sděleno přijímajícímu státu písemně.
4. Rodinní příslušníci vedoucího konzulárního úřadu žijící s ním ve společné domácnosti požívají vynětí z trestní jurisdikce přijímajícího státu ve stejném rozsahu jako vedoucí konzulárního úřadu.
5. Konzulární úředník, který není vedoucím konzulárního úřadu, nemůže být zatčen ani zadržen, vyjma v případě závažného trestného činu a na základě rozhodnutí příslušného justičního orgánu přijímajícího státu.
6. S výjimkou případu uvedeného v odstavci 5 tohoto článku, konzulární úředník nebude uvězněn ani podroben omezení osobní svobody v jakékoli jiné formě, pokud nejde o výkon soudního rozhodnutí, které nabylo právní moci.
7. Jestliže proti konzulárnímu úředníkovi, který není vedoucím konzulárního úřadu, bylo zahájeno trestní řízení, je povinen dostavit se před příslušný orgán. Řízení však bude vedeno s náležitou úctou, která konzulárnímu úředníkovi náleží z důvodu jeho úředního postavení a s výjimkou případu uvedeného v odstavci 5 tohoto článku způsobem, který naruší výkon konzulárních funkcí co nejméně. Tam, kde za okolností uvedených v odstavci 5 tohoto článku, bude nutné konzulárního úředníka zatknout nebo zadržet, řízení proti němu bude zahájeno s co nejmenším prodlením.
8. Rodinní příslušníci konzulárního úředníka, kteří s ním žijí ve společné domácnosti, požívají vynětí z trestní jurisdikce přijímajícího státu ve stejném rozsahu, jako konzulární úředník.
9. Konzulární úředník nebo konzulární zaměstnanec nepodléhají jurisdikci soudních nebo administrativních orgánů přijímajícího státu ve věcech týkajících se výkonu jejich funkcí.
10. Ustanovení odstavce 9 tohoto článku se nepoužije pokud jde o občanskoprávní řízení:
a) týkající se soukromého nemovitého majetku nalézajícího se na území přijímajícího státu, pokud jej konzulární úředník nebo konzulární zaměstnanec nemá v držení v zastoupení vysílajícího státu pro účely konzulárního úřadu; nebo
b) týkající se dědictví, ve kterém je konzulární úředník nebo konzulární zaměstnanec vykonavatelem poslední vůle, správcem dědictví nebo dědicem jako soukromá osoba a nikoli v zastoupení vysílajícího státu; nebo
c) týkající se jakékoli soukromé nebo obchodní činnosti, kterou konzulární úředník nebo konzulární zaměstnanec vykonává v přijímajícím státě mimo své konzulární funkce;
d) vyplývající ze smlouvy uzavřené konzulárním úředníkem nebo konzulárním zaměstnancem, při jejímž uzavření nevystupovali přímo nebo nepřímo jako zástupce vysílajícího státu; nebo
e) týkající se žaloby třetí strany o náhradu škody z nehody způsobené v přijímajícím státě vozidlem, plavidlem nebo letadlem.
11. Vysílající stát se může vzdát kterékoli z imunit, uvedené v tomto článku. Vzdání se musí být výslovné a musí být přijímajícímu státu sděleno písemně.
12. Vzdání se imunity pokud jde o občanskoprávní a administrativní řízení nezahrnuje vzdání se imunity pokud jde o výkon rozhodnutí, k němuž je zapotřebí zvláštního vzdání se imunity.