II. Velké stacionární zdroje emisí síry
7. Procesy spalování fosilních paliv jsou hlavním zdrojem antropogenních emisí síry ze stacionárních zdrojů. Nadto mohou některé další procesy vedle spalování k emisím podstatně přispívat: Kategorie velkých stacionárních zdrojů na základě EMEP/CORINAIR '90 zahrnuje:
i) veřejné elektrárny, teplárny a centrální výtopny:
a) kotle
b) stacionární spalovací turbiny a spalovací motory;
ii) spalovací zařízení drobného průmyslu, služeb a obyvatelstva:
a) kotelny
b) domácí vytápění;
iii) průmyslové kotelny a procesy se spalováním:
a) kotle a průmyslové zdroje tepla
b) zpracovatelské procesy, např. metalurgické operace jako pražení, spékání, koksárenské pece, zpracování oxidu titaničitého
(TiO )
2
atd.
c) výroba celulosy;
iv) procesy bez spalování, např. výroba kyseliny sírové, specifické procesy organické syntézy, úprava povrchu kovů;
v) dobývání, zpracování a distribuce fosilních paliv;
vi) zpracování a likvidace odpadu, např. tepelné zpracování domovního a průmyslového odpadu.
8. Celkové údaje (1990) za oblast EHK ukazují, že asi 88 % celkových emisí síry pochází ze všech spalovacích procesů (20 % z průmyslového spalování), 5 % z výrobních procesů a 7 % z rafinerií ropy. V mnoha zemích je vedle odvětví výroby elektřiny velkým samostatným zdrojem emisí
SO
2
také odvětví průmyslu (včetně rafinerií). Přestože jsou emise z rafinerií v zemích EHK poměrně malé, jejich dopad na emise síry z jiných zdrojů je velký, vzhledem k obsahu síry v ropných produktech. Obvykle přechází do ropných výrobků 60 % obsahu síry v ropě, 30 % se získává jako elementární síra a 10 % odchází jako emise z komínů rafinerií.