78/2010 Sb.m.s. Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Protokolu o dalším snižování emisí síry k Úmluvě o dálkovém znečišťování ovzduší přesahujícím hranice států z roku 1979, přijatého v Oslo dne 14. června 1994 - I. Úvod

I. Úvod

1. Cílem této přílohy je poskytnout rámcový návod k určení možností a technologií omezování emisí síry a tak účinně dostát závazkům protokolu.

2. Příloha je založena na informacích o všeobecných možnostech snížení emisí síry, a zejména o technologických ukazatelích a nákladech na omezování emisí z oficiální dokumentace výkonného orgánu a jeho pomocných orgánů.

3. Pokud není uvedeno jinak, jsou uvedená opatření ke snižování emisí založena na provozních zkušenostech, ve většině případů za několik let, a považují se za nejlépe zavedené a ekonomicky uskutečnitelné nejlepší dostupné technologie. Avšak soustavně se rozšiřující zkušenosti s opatřeními a technologiemi s nízkými emisemi v nových zařízeních, stejně jako modernizace stávajících zařízení vyžadují, aby byla příloha pravidelně přezkoumána.

4. Přestože příloha uvádí řadu opatření a technologií v širokém rozsahu potřebných nákladů a účinnosti, nelze ji považovat za vyčerpávající seznam možností omezování. Kromě toho volba opatření nebo technologií omezování pro kterýkoli zvláštní případ bude záviset na řadě faktorů, včetně současných právních a správních předpisů, a zejména požadavků technologie omezování, skladby primární energie, průmyslové infrastruktury, hospodářských okolností a specifických podmínek vlastního zařízení.

5. Příloha se zabývá především omezováním emisí kyslíkatých sloučenin síry pojatých jako suma oxidu siřičitého a oxidu sírového vyjádřených jako

SO .

Podíl síry emitované buď jako oxidy síry, nebo jiné sloučeniny síry z jiných než spalovacích procesů a jiných zdrojů je ve srovnání s emisemi síry ze spalování malý.

6. Při projektování opatření nebo technologií pro zdroje síry emitující jiné složky, zejména oxidy dusíku

(NO ),

tuhé částice, těžké kovy a těkavé organické látky (VOC), stojí za to uvažovat o nich ve spojitosti s možnostmi omezování pro konkrétní znečišťující látky proto, aby se maximalizoval celkový účinek snížení a minimalizoval dopad na životní prostředí, a zvláště, aby nevznikal problém přenosu znečištění ovzduší do jiných médií (například odpadových vod nebo pevného odpadu).