Článek 12
Licenční poplatky a platy za technické služby
1. Licenční poplatky a platby za technické služby, které mají zdroj v jednom smluvním státě a jsou placeny osobě mající bydliště či sídlo ve druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Takové licenční poplatky a platby za technické služby mohou být však také zdaněny ve smluvním státě, ve kterém je jejich zdroj, a to podle právních předpisů tohoto státu, avšak jestliže příjemce je skutečným vlastníkem licenčních poplatků nebo platů za technické služby, daň takto ukládaná nepřesáhne 30 % hrubé částky licenčních poplatků nebo platů za technické služby.
3. Výraz "licenční poplatky" použitý v tomto článku označuje platy jakéhokoli druhu přijaté náhradou za užití nebo za právo na užití jakéhokoli autorského práva k literárnímu, uměleckému nebo vědeckému dílu včetně kinematografických filmů nebo filmů a pásek pro rozhlasové nebo televizní vysílání, jakéhokoli patentu, ochranné známky, vzoru nebo modelu, plánu, tajného vzorce nebo postupu nebo za užití průmyslového, obchodního, nebo vědeckého zařízení nebo za informace, které se vztahují na zkušenosti z oblasti průmyslové, obchodní nebo vědecké.
4. Výraz "platy za technické služby" použitý v tomto článku označuje platy v jakékoli výši vyplácené jiným osobám než zaměstnancům plátce za služby řídící, technické nebo poradenské povahy včetně obstarávání služeb technického a jiného personálu.
5. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník licenčních poplatků nebo platů za technické služby mající bydliště či sídlo v jednom smluvním státě, vykonává v druhém smluvním státě, ve kterém mají licenční poplatky nebo platy za technické služby zdroj, průmyslovou nebo obchodní činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, nebo poskytuje v tomto druhém státě nezávisle osobní služby ze stálé základny tam umístěné a jestliže právo, majetek nebo smlouva, v souvislosti s nimiž jsou licenční poplatky nebo platy za technické služby placeny, jsou skutečně spojeny s takovou stálou provozovnou nebo stálou základnou. V takovém případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14 podle toho o jaký případ jde.
6. Předpokládá se, že licenční poplatky nebo platy za technické služby mají zdroj v jednom smluvním státě, jestliže plátcem je tento smluvní stát sám, nižší správní útvar nebo místní úřad tohoto smluvního státu nebo osoba mající bydliště či sídlo v tomto státě. Jestliže však osoba, která platí licenční poplatky nebo platy za technické služby, ať má nebo nemá bydliště či sídlo v některém smluvním státě, má v jednom smluvním státě stálou provozovnu nebo stálou základnu, ve spojení s nimiž vznikl závazek platit licenční poplatky nebo platy za technické služby, a tato stálá provozovna nebo stálá základna nese ke své tíži tyto licenční poplatky nebo platy za technické služby, předpokládá se, že tyto licenční poplatky nebo platy za technické služby mají zdroj v tom státě, ve kterém je provozovna nebo stálá základna umístěna.
7. Jestliže částka licenčních poplatků nebo platů za technické služby přesahuje v důsledku zvláštních vztahů existujících mezi plátcem a skutečným vlastníkem nebo mezi oběma a třetí osobou částku, která by byla placena, kdyby nebylo takových vztahů, použijí se ustanovení tohoto článku jen na tuto poslední částku. Část platů, která ji přesahuje, bude v tomto případě podrobena zdanění podle právních předpisů každého smluvního státu s přihlédnutím k ostatním ustanovením této smlouvy.