Článek 11
Úroky
1. Úroky mající zdroj v jednom smluvním státě a placené osobě mající bydliště či sídlo v druhém smluvním státě mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Takové úroky však mohou být zdaněny také ve smluvním státě, ve kterém je jejich zdroj, a to podle právních předpisů tohoto státu, avšak jestliže příjemce je skutečným vlastníkem úroků daň takto ukládaná nepřesáhne 15 % hrubé částky úroků.
3. Nehledě na ustanovení odstavce 2,
(a) úroky budou osvobozeny od zdanění ve smluvním státě, ve kterém je jejích zdroj, za předpokladu, že jejich příjemcem a skutečným vlastníkem je
(i) vláda, nižší správní útvar nebo místní úřad druhého smluvního státu nebo
(ii) ústřední banka druhého smluvního státu;
(b) úroky budou osvobozeny od zdanění ve smluvním státě, ve kterém je jejich zdroj, jestliže jejich skutečným vlastníkem je osoba mající bydliště či sídlo v druhém smluvním státě, která tyto úroky pobírá v souvislosti s půjčkou nebo úvěrem, které byly poskytnuty nebo zaručeny
(i) v případě Československa Československou obchodní bankou, pokud úroky plynou výlučně z financování vývozu a dovozu,
(ii) v případě Indie Vývozní a dovozní bankou (the Export-Import Bank of India - Exim Bank), pokud úroky plynou výlučně z financování vývozu a dovozu
(iii) jakoukoli institucí smluvního státu, pověřenou financováním zahraničního obchodu z veřejných prostředků,
(iv) jakoukoli jinou osobou za předpokladu, že půjčka nebo úvěr byly schváleny vládou prvního smluvního státu.
4. Výraz "úroky" použitý v tomto článku označuje příjmy z pohledávek jakéhokoli druhu zajištěných i nezajištěných zástavním právem na nemovitosti, poskytujících i neposkytujících právo na účast na zisku dlužníka a obzvláště příjmy z veřejných dluhopisů a obligací včetně prémií a výher spojených s těmito dluhopisy a obligacemi. Penále za opožděné placení se nepovažuje za úroky pro účely tohoto článku.
5. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník úroků, který má bydliště či sídlo v jednom smluvním státě, vykonává v druhém smluvním státě, ve kterém mají úroky zdroj, průmyslovou nebo obchodní činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, nebo poskytuje v tomto druhém státě nezávisle osobní služby ze stálé základny tam umístěné a jestliže pohledávka, ze které jsou úroky placeny, je skutečně spojena s takovou stálou provozovnou nebo stálou základnou. V takovém případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14 podle toho o jaký případ jde.
6. Bude se předpokládat, že úroky mají zdroj v jednom smluvním státě, jestliže plátcem je tento smluvní stát sám, nižší správní útvar nebo místní úřad tohoto státu nebo osoba, která má bydliště nebo sídlo v tomto státě. Jestliže však plátce úroků, ať má či nemá. bydliště nebo sídlo v některém smluvním státě, má v jednom smluvním státě stálou provozovnu nebo stálou základnu, ve spojení s nimiž vznikl závazek platit úroky, a jestliže takové úroky jdou k tíži této stálé provozovně nebo stálé základně, bude se předpokládat, že zdroj těchto úroků je ve smluvním státě, ve kterém je stálá provozovna nebo stálá základna umístěna.
7. Jestliže částka úroků posuzováno se zřetelem k pohledávce, ze které jsou placeny, přesahuje v důsledku zvláštních vztahů existujících mezi plátcem a skutečným vlastníkem úroků nebo mezi oběma a třetí osobou částku, kterou by smluvil plátce se skutečným vlastníkem, kdyby nebylo takových vztahů, použijí se ustanovení tohoto článku jen na tuto poslední částku. Část placených úroků, která ji přesahuje, bude v tomto případě podrobena zdanění podle právních předpisů každého smluvního státu s přihlédnutím k ostatním ustanovením této smlouvy.