§ 21.
(1) Pohledávky zajištěné zástavním právem zapsaným ve veřejných knihách na nemovitostech zemědělského podniku náležejících dlužníkovi nemohou býti po zahájení zemědělského vyrovnacího řízení až do doby, do které má býti vyrovnání splněno, z nemovitosti vymáhány, jestliže dlužník řádně platí splátky, k nimž je zavázán, počítajíc v to splátky podle vládního nařízení č. 250/1935 Sb. z. a n., dále náležité úroky s vedlejším plněním, jakož i dokud jsou řádně plněny ostatní závazky, které dlužník se zřetelem na pohledávku na sebe vzal.
(2) Tato ochrana nepřísluší dlužníku, který - byť závazek řádně se svým majetkem hospodařiti na sebe nevzal - o udržení hodnoty nemovitosti, na které je pohledávka zajištěna, náležitě nepečuje, zejména opomine ji pojistiti proti zkáze ohněm, anebo dokonce ji poškozuje nebo jinak znehodnocuje, anebo vůbec se svým majetkem nakládá tak povážlivým způsobem, že splnění pohledávky je zřejmě ohrožováno.
(3) Dále nepřísluší tato ochrana dlužníku, který peněžnímu ústavu jako věřiteli odepře dáti souhlas k převzetí pohledávky jiným věřitelem nebo odepře provésti úkony, kterých je s jeho strany k takovému převzetí zapotřebí, ačkoliv nový úvěr mu má býti poskytnut za podmínek nezhoršených a věřitel se zavázal nésti výdaje s převzetím pohledávky nutně spojené.
(4) Kromě toho pozbývá tato ochrana platnosti, stane-li se vyrovnání neplatným nebo bezúčinným (§§ 66, 68 vyr. ř.) nebo nebude-li potvrzené vyrovnání splněno (§ 67 vyr. ř.).
(5) V případech, kdy si dlužník počíná tak, jak je uvedeno v odstavcích 2 a 3, nelze podle § 9 a) naříditi odklad dražebního řízení na dlužníkovy nemovitosti.