Čl. 4
Daňový domicil
1. Pro aplikaci této smlouvy se předpokládá, že osoba má svůj domicil ve smluvním státě, když tato osoba je podrobena dani v tomto státě z důvodu svého bydliště, sídla vedení, nebo každého jiného kritéria obdobné povahy.
2. Jestliže se předpokládá podle ustanovení odstavce 1, že fyzická osoba má svůj domicil v obou smluvních státech, rozhodne se případ podle těchto pravidel:
a) Předpokládá se, že tato osoba má svůj domicil v tom smluvním státě, v němž má stálý byt. Jestliže má stálý byt v obou smluvních státech, předpokládá se, že má svůj domicil v tom smluvních státě, s nímž jsou její osobní a hospodářská pouta nejužší (středisko životních zájmů).
b) Jestliže nemůže být určen smluvní stát, v němž má tato osoba středisko svých životních zájmů, nebo jestliže nemá stálý byt v žádném smluvním státě, předpokládá se, že má svůj domicil v tom smluvním státě, v němž se obvykle zdržuje.
c) Jestliže se tato osoba obvykle zdržuje v obou smluvních státech, nebo jestliže se obvykle nezdržuje v žádném z nich, předpokládá se, že má svůj domicil v tom smluvním státě, jehož je státním příslušníkem.
d) Jestliže tato osoba je státním příslušníkem obou smluvních států, nebo jestliže není státním příslušníkem žádného z nich, příslušné úřady smluvních států rozhodnou otázku vzájemnou dohodou.
3. Jestliže se podle ustanovení odstavce 1 předpokládá, že osoba jiná než osoba fyzická má svůj domicil v obou smluvních státech, předpokládá se, že její domicil je v tom smluvním státě, v němž je sídlo jejího skutečného vedení.