Článek 14
Řešení sporů
1. Nesouhlasí-li některá smluvní strana s jinou smluvní stranou v otázce výkladu kteréhokoli ustanovení této dohody nebo má-li za to, že jiná smluvní strana porušila své povinnosti stanovené v této dohodě, může věc předložit Soudnímu dvoru. Rozsudek Soudního dvora je pro strany řízení závazný.
Shledá-li Soudní dvůr, že určitá smluvní strana porušila své povinnosti stanovené v této dohodě, přijme dotčená smluvní strana ve lhůtě určené Soudním dvorem opatření nezbytná k zajištění souladu s rozsudkem. Nepřijme-li dotčená smluvní strana ve lhůtě stanovené Soudním dvorem opatření nezbytná k tomu, aby své povinnosti porušovat přestala, je ve vztahu k institucím povoleným na jejím území vyloučeno použití podfondů všech smluvních stran ve smyslu čl. 5 odst. 1 písm. b).
2. Tento článek představuje rozhodčí smlouvu mezi smluvními stranami ve smyslu článku 273 Smlouvy o fungování Evropské unie.
3. Členské státy, jejichž měnou není euro a jež tuto dohodu neratifikovaly, mohou depozitáři oznámit svůj úmysl účastnit se rozhodčí smlouvy uvedené v odstavci 2 tohoto článku pro účely předkládání sporů o výklad a prosazování článku 15 Soudnímu dvoru. Depozitář o tomto oznámení dotčeného členského státu informuje smluvní strany, čímž se dotčený členský stát stává stranou rozhodčí smlouvy uvedené v odstavci 2 tohoto článku pro účely stanovené v tomto odstavci.