Maďarská lidová republika
Paní Karová činí tyto výhrady:
"Delegace Maďarské lidové republiky si vyhradila na schůzi diplomatické konference konané dne 11. srpna 1949 právo připojiti výslovné výhrady při podpisu úmluv, až by je byla prozkoumala. Upozornila ve svém projevu na zmíněné schůzi, že nesouhlasí se všemi ustanoveními těchto úmluv. Po zevrubném prozkoumání textů úmluv rozhodla se vláda Maďarské lidové republiky podepsati tyto úmluvy vzdor jejich nedostatkům, které bijí do očí, poněvadž je toho názoru, že úmluvy představují pokrok s hlediska uskutečňování humanitních zásad a ochrany obětí války.
"Vláda Maďarské lidové republiky je nucena konstatovati, že skutečné výsledky diplomatické konference ukončené dne 12. srpna 1949 zůstaly za očekáváním, protože většina členů konference nepřijala návrhy sovětské delegace týkající se atomové zbraně a ostatních prostředků masového vyhlazování obyvatelstva.
"Delegace Maďarské lidové republiky vzala s politováním na vědomí stanovisko většiny konference, které odporuje přání národů zapojených do boje za mír a za jejich svobodu. Delegace Maďarské lidové republiky je přesvědčena, že přijetí sovětských návrhů by bylo znamenalo nejúčinnější opatření na ochranu obětí války. Delegace Maďarské lidové republiky chce zvláště podtrhnouti základní nedostatky úmluvy o ochraně civilních osob za války, nedostatky, na něž upozornila na schůzích konference státy účastnící se této konference. Zejména jde o článek 4 úmluvy, podle něhož ustanovení úmluvy o ochraně civilních osob za války nevztahují se na jisté osoby, poněvadž stát, jehož jsou příslušníky, nepřistoupil k řečené úmluvě. Vláda Maďarské lidové republiky soudí, že tato ustanovení jsou v rozporu s humanitními zásadami, které má úmluva zajistit.
"Vláda Maďarské lidové republiky má rovněž závažné námitky proti článku 5 zmíněné úmluvy, podle něhož už oprávněné podezření z činnosti škodlivé pro bezpečnost státu stačí k tomu, aby osoby chráněné byly zbaveny ochrany zajištěné úmluvou. Vláda Maďarské lidové republiky je toho názoru, že toto ustanovení činí provedení základních zásad úmluvy už předem ilusorním."
"Výslovné výhrady vlády Maďarské lidové republiky při podpisu úmluv jsou tyto:
1. "Podle názoru vlády Maďarské lidové republiky lze použít ustanovení článku 10 úmluv `ranění a nemocní`, `námořní` a `váleční zajatci`, jakož i článku 11 úmluvy o ochraně civilních osob za války, ustanovení týkajících se nahrazení ochranné mocnosti, toliko v tom případě, že už tu není vlády, jejímiž příslušníky chráněné osoby jsou.
2. "Vláda Maďarské lidové republiky nemůže schválit ustanovení článku 11 úmluv `ranění a nemocní`, `námořní` a `váleční zajatci`, respektive článku 12 úmluvy o ochraně civilních osob za války, podle nichž se pravomoc ochranné mocnosti vztahuje na výklad úmluv.
3. "Pokud jde o článek 12 úmluvy o zacházení se zajatci, stojí vláda Maďarské lidové republiky na svém stanovisku, že v případě přesunu válečných zajatců od jedné mocnosti k druhé musí odpovědnost za aplikaci ustanovení úmluvy náležeti těmto dvěma mocnostem.
4. "Delegace Maďarské lidové republiky opakuje svůj protest, který za schůzí, na nichž byl projednáván článek 85 úmluvy o zacházení s válečnými zajatci, vznesla za tím účelem, aby váleční zajatci odsouzení pro válečné zločiny a pro zločiny proti lidskosti podle norimberských zásad byli podrobeni stejnému zacházení jako zločinci odsouzení pro ostatní zločiny.
5. "Vláda Maďarské lidové republiky setrvává konečně na svém stanovisku, které vyložila k článku 45 úmluvy o ochraně civilních osob za války, že totiž v případě přesunu chráněných osob od jedné mocnosti k druhé musí odpovědnost za aplikaci ustanovení úmluvy náležet oběma těmto mocnostem."