Bulharská lidová republika
Kosta B. Svetlov, bulharský vyslanec ve Švýcarsku, činí toto prohlášení:
"Jako zmocněnec vlády Lidové republiky bulharské mám příjemnou povinnost vysloviti zde své uspokojení nad tím, že jsem se mohl zúčastniti vypracování humanitního aktu největší mezinárodní důležitosti, aktu a úmluv o ochraně všech obětí války.
"Nicméně vyslovuji přání, aby vůbec nebylo zapotřebí jich použít, tj. abychom všichni rozvinuli všechno své úsilí zabránit nové válce, aby nebylo obětí, jimž by měla býti poskytnuta pomoc podle ustanovení některé z těchto úmluv.
Musím především vyslovit hlubokou lítost nad tím, že většina diplomatické konference nepřijala návrh sovětské delegace týkající se bezpodmínečného zákazu atomových zbraní a ostatních zbraní hromadného vyhlazování obyvatelstva."
Při podpisu úmluv činí tedy vláda Bulharské lidové republiky tyto výhrady, které tvoří nedílnou součást úmluv:
1. Ženevská úmluva o ochraně civilních osob za války ze dne 12. srpna 1949:
Při podpisu této úmluvy připojuje vláda Bulharské lidové republiky tyto výhrady, které tvoří nedílnou součást úmluvy:
K článku 11: "Bulharská lidová republika neuzná za platné, jestliže mocnost držící civilní osoby za války obrátí se na neutrální mocnost nebo na lidumilnou organisaci za tím účelem, aby jí svěřila jejich ochranu bez souhlasu vlády země, jejímiž jsou příslušníky."
K článku 45: "Bulharská lidová republika neuzná, že by mocnost držící internované civilní osoby za války, která by tyto osoby přesunula k jiné mocnosti, jež dala souhlas k jejich přijetí, byla zproštěna odpovědnosti za aplikaci pravidel úmluvy na uvedené osoby pro dobu, po kterou jsou u této druhé mocnosti."
2. Ženevská úmluva o zlepšení osudu raněných, nemocných a trosečníků ozbrojených sil na moři ze dne 12. srpna 1949.
Při podpisu této úmluvy připojuje vláda Bulharské lidové republiky tuto výhradu, která je nedílnou součástí úmluvy:
K článku 10: "Bulharská lidová republika neuzná za platné, jestliže se mocnost držící raněné, nemocné a trosečníky nebo zdravotnický personál ozbrojených sil na moři obrátí na neutrální mocnost nebo na lidumilnou organisaci za tím účelem, aby jí svěřila jejich ochranu, bez souhlasu vlády země, jejímiž jsou příslušníky."
3. Ženevská úmluva o zacházení s válečnými zajatci ze dne 12. srpna 1949.
Při podpisu této úmluvy připojuje vláda Bulharské lidové republiky tyto výhrady, které jsou nedílnou součástí úmluvy.
K článku 10: "Bulharská lidová republika neuzná za platné, jestliže se mocnost držící válečné zajatce obrátí na neutrální mocnost nebo na lidumilnou organisaci, aby jí svěřila jejich ochranu, bez souhlasu vlády země, jejímiž jsou příslušníky."
K článku 12: "Bulharská lidová republika neuzná, že by mocnost držící válečné zajatce, která by tyto osoby přesunula k jiné mocnosti, jež dala souhlas k jejich přijetí, byla zproštěna odpovědnosti za aplikaci pravidel úmluvy na uvedené osoby po dobu, po kterou jsou u druhé mocnosti."
K článku 85: "Bulharská lidová republika nepovažuje se za vázánu rozšířit použití ustanovení vyplývajících z článku 85 na válečné zajatce odsouzené na základě zákonodárství mocnosti, u níž jsou zajatci v zajetí, a podle zásad Norimberského procesu za zločiny válečné nebo za zločiny proti lidskosti, jichž se tyto osoby dopustily před tím, než upadly do zajetí, protože tyto osoby musejí se podrobit režimu dotyčné země zavedenému pro odpykání trestu."
4. Ženevská úmluva o zlepšení osudu raněných a nemocných příslušníků ozbrojených sil v poli ze dne 12. srpna 1949.
Při podpisu této úmluvy připojuje vláda Bulharské lidové republiky tuto výhradu, která je nedílnou součástí úmluvy.
K článku 10: "Bulharská lidová republika neuzná za platné, jestliže se mocnost držící raněné, nemocné nebo zdravotnický personál ozbrojených sil v poli obrátí na neutrální mocnost nebo na lidumilnou organisaci, aby jí svěřila jejich ochranu, bez souhlasu vlády země, jejímiž jsou tyto osoby příslušníky."