B. Izolační vlastnosti dopravních a přepravních prostředků
Metody zjišťování součinitele "k"
(a) Dopravní a přepravní prostředky, mimo cisterny určené k přepravně kapalných potravin
7. Izolační vlastnosti se zjišťují za setrvalého teplotního režimu metodou vnitřního chlazení nebo metodou vnitřního ohřevu. V obou těchto případech se prázdný dopravní nebo přepravní prostředek umísťuje do izotermické komory.
8. Nezávisle na zvolené metodě se musí v izotermické komoře během všech zkoušek udržovat rovnoměrná a stálá teplota s tolerancí nejvýše ± 0,5 °C na takové úrovni, aby rozdíl mezi teplotou uvnitř dopravního nebo přepravního prostředku a teplotou v izotermické komoře byl 25 ± 2 °C, přičemž střední teplota stěn skříní se musí udržovat + 20 ± 0,5 °C.
Po dobu jednoho roku po vstupu této změny v platnost *) pověřené zkušební stanice mohou korigovat výpočet naměřené hodnoty koeficientu prostupu tepla "k" a uvažovat střední teplotu stěn skříně + 20 °C.
9. Při zjišťování celkového součinitele prostupu tepla (součinitele "k") metodou vnitřního chlazení se musí rosný bod v prostoru izotermické komory udržovat na úrovni + 25 ± 2 °C. Vzduch ve zkušební komoře v průběhu zkoušky ať již metodou vnitřního chlazení, nebo metodou vnitřního ohřevu, musí nepřetržitě proudit tak, aby jeho rychlost ve vzdálenosti 10 cm od stěn byla 1 až 2 m/s.
10. Při použití zkušební metody vnitřního chlazení se uvnitř skříně umístí jeden nebo několik výměníků tepla. Povrch těchto výměníků musí být takový, aby při průchodu plynu o teplotě ne nižší než 0 °C **) střední vnitřní teplota skříně po dosažení setrvalého teplotního režimu zůstala nižší než + 10 °C. Při použití zkušební metody vnitřního ohřevu se užívají elektrické ohřívače (elektrické odpory atd.). Výměníky tepla nebo elektrické ohřívače se vybaví vzduchovým dmychadlem dodávajícím dostatečné množství vzduchu pro 40 až 70 násobnou výměnu vzduchu za hodinu vztaženou na prázdný objem zkoušené skříně a dostatečný rozvod vzduchu kolem všech vnitřních povrchů zkoušené skříně zabezpečující, aby největší rozdíl mezi teplotami na libovolných 2 ze 12 míst uvedených výše v bodě 3 tohoto dodatku nebyl po dosažený setrvalého teplotního režimu větší než 2 °C.
11. Přístroje na měření teploty chráněné před přímým sáláním se umísťují vně a uvnitř skříně na místech vyjmenovaných v bodech 3 a 4 tohoto dodatku.
12. Uvedou se v činnost zařízení na výrobu a rozvod chladu nebo tepla a pro měření tepelného výkonu a termického ekvivalentu větrací zařízení přivádějící do pohybu vzduch. Ztráty v elektrických vodičích mezi měřícím zařízením tepelného příkonu a zkoušenou skříní musí být zjištěny měřením nebo výpočtem a odečteny od celkového naměřeného tepelného příkonu.
13. Po dosažení setrvalého teplotního režimu nesmí být maximální rozdíl teplotami nejchladnějšího a nejteplejšího místa na vnějším povrchu skříně větší než 2 °C.
14. Střední vnější teplota a střední vnitřní teplota skříně se musí zjišťovat nejméně čtyřikrát za hodinu.
15. Doba zkoušky se musí prodloužit tak, aby se ověřování vlastností dělo za setrvalého teplotního režimu (viz odstavec 6 tohoto dodatku). Nezjišťují-li se a neregistrují-li se hodnoty automaticky, je třeba dobu zkoušky prodloužit o dalších osm hodin, aby se pověřila setrvalost teplotního režimu a aby mohla být provedena závěrečná definitivní měření.
------------------------------------------------------------------
*) Datem vstupu v platnost je 22. únor 1996.
**) Aby nedošlo k namrzání.
(b) Cisterny určené pro přepravy kapalných potravin
16. Níže popsaná metoda se týká výhradně dopravních a přepravních prostředků - cisteren s jednou nebo několika komorami, určených pouze pro přepravy kapalných potravin, například mléka. Každá komora těchto cisteren musí mít nejméně jedno plnící a jedno výpustné hrdlo. Má-li cisterna několik komor, musí být jedna od druhé oddělena neizolovanými vertikálními dělícími přepážkami (příčkami).
17. Kontrola izolačních vlastností se provádí při setrvalém teplotním režimu metodou vnitřního ohřevu prázdné cisterny umístěné v izotermické komoře.
18. V průběhu zkoušky se musí rovnoměrná a stálá střední teplota izotermické komory ustálit a udržovat s tolerancí ± 0,5 °C na takové úrovni, aby rozdíl mezi vnitřní teplotou skříně a teplotou v izotermické komoře byl nejvýše 25 ± 2 °C s průměrnou teplotou stěn skříně udržovanou na hodnotě + 20 ± 0,5 °C.
Po dobu jednoho roku po vstupu této změny v platnost *) pověřené zkušební stanice mohou korigovat výpočet naměřené hodnoty koeficientu prostupu tepla "k" a uvažovat střední teplotu stěn + 20 °C.
19. Vzduch v komoře se neustále udržuje v pohybu tak, aby jeho rychlost ve vzdálenosti 10 cm od stěn byla 1 až 2 m/s.
20. Uvnitř cisterny se umísťuje výměník tepla, má-li cisterna několik komor, umístí se výměník tepla v každé z nich. Tyto tepelné výměníky mají elektrické odpory a ventilátor, jehož výkon postačuje k tomu, aby rozdíl mezi maximální a minimální teplotou uvnitř každé komory po dosažení setrvalého teplotního režimu nebyl větší než 3 °C. Má-li cisterna několik komor, nesmí se střední teplota nejchladnější komory lišit od střední teploty nejteplejší komory o více než 2 °C, přičemž se teploty měří tak, jak je stanoveno v bodě 21 tohoto dodatku.
21. Přístroje na měření teplot, chráněné před přímým sáláním, se umísťují uvnitř a vně cisterny ve vzdálenosti 10 cm od stěny takto:
(a) Není-li cisterna rozdělena na komory, měří se teplota alespoň v těchto 12 místech:
Na 4 koncích dvou na sebe kolmých průměrů, jednoho horizontálního a druhého vertikálního, v blízkosti každého z obou den;
Na 4 koncích dvou na sebe kolmých průměrů skloněných pod úhlem 45° k horizontále v příčné rovině cisterny.
(b) Je-li cisterna rozdělena na několik komor, měří se teplota v těchto místech:
u obou krajních komor alespoň:
Na koncích horizontálního průměru v blízkosti dna a na koncích vertikálního průměru v blízkosti přepážky;
a u každé z ostatních komor alespoň:
Na koncích průměru skloněného pod úhlem 45° k horizontále v blízkosti jedné z přepážek a na koncích průměru kolmého ke předchozímu v blízkosti druhé přepážky.
Střední vnitřní teplotou a střední vnější teplotou cisterny je aritmetický průměr všech hodnot naměřených uvnitř cisterny a všech hodnot naměřených vně cisterny. V cisternách s několika komorami je střední vnitřní teplotou každé komory aritmetický průměr hodnot naměřených v této komoře, přičemž počet těchto naměřených hodnot nesmí být než čtyři.
22. Uvedou se v činnost zařízení na ohřívání a proudění vzduchu, pro měření tepelného výkonu a tepelného ekvivalentu větracího zařízení uvádějícího vzduch do pohybu.
23. Po dosažení setrvalého teplotního režimu nesmí být maximální rozdíl mezi teplotami nejteplejšího a nejchladnějšího místa na vnějším povrchu cisterny větší než 2 °C.
24. Střední vnější teplota a střední vnitřní teplota se musí zjišťovat nejméně čtyřikrát za hodinu.
25. Doba zkoušky se musí prodloužit tak, aby se ověřování vlastností dělo za setrvalého teplotního režimu (viz odstavec 6 tohoto dodatku). Nezjišťují-li se a neregistrují-li se hodnoty automaticky, je třeba dobu zkoušky prodloužit o dalších osm hodin, aby se prověřila setrvalost teplotního režimu a aby mohla být provedena závěrečná definitivní měření.
------------------------------------------------------------------
*) Datem vstupu v platnost je 22. únor 1996.
(c) Ustanovení platná pro všechny typy izotermických dopravních a přepravních prostředků
(i) Kontrola součinitele "k"
26. Není-li cílem zkoušek určení součinitele "k", nýbrž pouze kontrola, není-li tento součinitel pod určitou hranicí, mohou být zkoušky prováděné podle bodu 7 až 25 tohoto dodatku ukončeny, jakmile se provedenými měřeními, že součinitel "k" odpovídá stanoveným podmínkám.
(ii) Přesnost měření součinitele "k"
27. Zkušební stanice musí být vybaveny nezbytným zařízením a přístroji, které zaručí určení součinitele "k" s maximální chybou měření ± 10 % při použití metody vnitřního chlazení a ± 5 % při použití metody vnitřního ohřevu.
(iii) Protokoly o zkouškách
28. Protokol sestávající z
Části 1 odpovídající dále uvedenému vzoru č. 1 A nebo 1 B; a
Části 2 odpovídající dále uvedenému vzoru č. 2 A nebo 2 B
musí být sepsán o každé zkoušce dopravního prostředku znalcem.
Kontrola izolačních vlastností dopravních nebo přepravních prostředků v provozu
29. Pro kontrolu izolačních vlastností každého dopravního nebo přepravního prostředku, který je v provozu, uvedenou v bodě 1(b) a 1(c) dodatku 1 k této příloze, mohou příslušné orgány:
Buď se rozhodnout pro metody popsané v bodech 7 až 27 tohoto dodatku; nebo
Jmenovat znalce, aby posoudili, zda daný dopravní nebo přepravní prostředek může zůstat v té nebo oné kategorii izotermických dopravních nebo přepravních prostředků. Tito znalci musí posoudit následující skutečnosti a své závěry učinit na základě těchto kontrol:
(a) Celková kontrola dopravního nebo přepravního prostředku
Tato kontrola se provede formou prohlídky dopravního nebo přepravního prostředku podle tohoto pořadí umožňující zjistit:
(i) celkové konstrukční řešení izolujícího pláště,
(ii) způsob provedení izolace,
(iii) způsob provedení izolace,
(iv) stav opotřebení izotermické skříně,
(v) tloušťku stěn
a sepsat všechny připomínky týkající se izolačních vlastností dopravního nebo přepravního prostředku. Pro tento účel mohou znalci požadovat demontáž jednotlivých dílů z dopravního nebo přepravního prostředku a předložení všech dokladů nezbytných pro jeho kontrolu (schémata, protokoly o zkouškách, popisy, účty atd.).
(b) Kontrola těsnosti skříně (nevztahuje se na cisternové dopravní a přepravní prostředky)
Vizuální kontrolu provede osoba, která vstoupí do dopravního nebo přepravního prostředku umístěného na jasně osvětlené ploše. Lze použít libovolnou metodu, která poskytne přesnější výsledky.
(c) Výsledky
(i) Lze-li závěry týkající se celkového stavu skříně pokládat za uspokojivé, může dopravní nebo přepravní prostředek zůstat v provozu jako izotermický dopravní nebo přepravní prostředek své původní kategorie v dalším období avšak ne delším tří let. Nejsou-li závěry znalce nebo znalců uspokojivé, dopravní nebo přepravní prostředek může zůstat v provozu, ale jedině za podmínky, že úspěšně obstojí při zkouškách ve zkušební stanici podle bodů 7 až 27 tohoto dodatku; v tomto případě může zůstat v provozu v dalším šestiletém období.
(ii) Jedná-li se o dopravní nebo přepravní prostředek se zesílenou izolací a závěry znalce nebo znalců uvádějí, že tento prostředek je nevhodný pro další provoz ve své původní třídě, ale vhodný pro další provoz jako prostředek s normální izolací, pak může zůstat v provozu ve vhodné třídě po další tři roky. V tomto případě musí být vhodně změněny rozlišovací značky (uvedené v dodatku 4 této přílohy).
(iii) Jedná-li se o dopravní nebo přepravní prostředky určitého typu sériově vyráběné, splňující podmínky bodu 2 dodatku 1 k této příloze a patřící témuž vlastníku (provozovateli), je možno kromě kontroly každého dopravního nebo přepravního prostředku provést měření součinitele "k" nejméně u jednoho procenta těchto dopravních nebo přepravních prostředků podle bodů 7 až 27 tohoto dodatku. Jsou-li výsledky této kontroly a měření vyhovující, mohou všechny tyto dopravní nebo přepravní prostředky zůstat v provozu jako izotermické dopravní nebo přepravní prostředky své původní kategorie v dalším šestiletém období.
(d) Protokoly o zkouškách
Protokol sestávající z
Části 1 odpovídající dále uvedenému vzoru č. 1 A; a
Části 2 odpovídající dále uvedenému vzoru č. 3
musí být sepsán o každé zkoušce dopravního nebo přepravního prostředku znalcem.
Přechodná ustanovení pro nové dopravní a přepravní prostředky
30. Po dobu čtyř let ode dne vstupu této Dohody v platnost podle ustanovení odstavce 1 článku 11, není-li možno vzhledem k nedostatečnému počtu zkušebních stanic měřit součinitel "k" dopravních nebo přepravních prostředků metodami popsanými v odstavcích 7 až 27 tohoto dodatku, lze provádět ověření, zda nové izotermické dopravní nebo přepravní prostředky odpovídají normám předepsaným touto přílohou, podle ustanovení odstavce 29 a kromě toho posoudit izolační vlastnosti z tohoto hlediska:
Izolační materiál hlavních částí dopravního nebo přepravního prostředku (boční stěny, podlaha, střecha, otvory, dveře atd.) musí mít přibližně jednotnou tloušťku, přesahující v metrech číselnou hodnotu, kterou dostaneme dělením součinitele tepelné vodivosti tohoto materiálu ve vlhkém prostředí součinitelem "k" předepsaným pro tu kategorii, do níž má být daný dopravní nebo přepravní prostředek zařazen.