A. Definice a obecná ustanovení
1. Součinitel "k": Celkový součinitel prostupu tepla (součinitel "k"), charakterizující izotermické vlastnosti dopravních nebo přepravních prostředků, je definován tímto vztahem:
W
k = --------
S . ΔΘ
kde W je tepelný příkon potřebný při setrvalém teplotním režimu uvnitř skříně, jejíž střední povrch je roven S, pro udržení absolutního rozdílu ΔΘ mezi střední vnitřní teplotou
Θ ,
i
a střední vnější teplotou
Θ ,
e
jestliže je střední vnější teplota
Θ
e
stálá.
2. Střední povrch skříně S je geometrický průměr vnitřního povrchu
S
i
a vnějšího povrchu
S
e
skříně:
S = √S . S
i e
Velikost obou povrchů
S a S
i e
se určuje s přihlédnutím k zvláštnostem konstrukce skříně nebo k nerovnostem povrchu, jako je např. zaoblení, podběhy atd. a tyto zvláštnosti nebo nerovnosti s zaznamenávají do příslušné rubriky dále uvedeného zkušebního protokolu; jestliže však má skříň povrch z vlnitého plechu, hledaný povrch se určí jako rovinný průmět tohoto povrchu, nikoli tedy jako povrch rozvinutý do roviny.
3. Má-li skříň tvar rovnoběžnostěnu, určí se střední vnitřní teplota skříně
(Θ )
i
jako aritmetický průměr teplot naměřených ve vzdálenosti 10 cm od stěn v těchto místech:
(a) v osmi vnitřních rozích skříně; a
(b) ve středech čtyř vnitřních ploch skříně s největším plošným obsahem.
Nemá-li skříň tvar rovnoběžnostěnu, je třeba 12 míst měření určit co nejúčelněji podle tvaru skříně.
4. Má-li skříň tvar rovnoběžnostěnu, určí se střední vnější teplota skříně
(Θ )
e
jako aritmetický průměr teplot naměřených ve vzdálenosti 100 cm od stěny těchto 12 místech:
(a) v osmi vnějších rozích skříně;
(b) ve středech čtyř vnějších ploch skříně s největším plošným obsahem.
Nemá-li skříň tvar rovnoběžnostěnu, je třeba 12 míst měření určit co nejúčelněji podle tvaru skříně.
5. Střední teplota stěn skříně je aritmetický průměr střední vnější teploty skříně a střední vnitřní teploty skříně
Θ + Θ
e i
---------
2
6. Střední vnější a střední vnitřní teploty skříně měřené po nepřetržitou dobu nejméně 12 hodin nesmějí kolísat o více než ± 0,3 °C a tyto teploty nesmějí kolísat o více než ± 1,0 °C během předcházejících 6 hodin.
Rozdíl mezi výkonem naměřeným za dvě zkušební doby trvající nejméně 3 hodiny před začátkem a nejméně 3 hodiny po skončení zmíněné nepřetržité doby, a oddělené nejméně 6 hodinami, nesmí být větší než 3 %.
Střední hodnoty teplot a tepelného výkonu po dobu nejméně 6 hodin nepřetržité zkušební doby se použijí pro výpočet koeficientu prostupu tepla "k".
Střední vnitřní a vnější teploty na začátku a na konci výpočetní doby trvající nejméně 6 hodin nesmějí kolísat o více než 0,2 °C.