Pětidenní pracovní týden
7. Při zkrácení pracovní doby podle bodů 1 až 5 může být pro pracovníky zaveden pětidenní pracovní týden se dvěma dny pracovního volna v týdnu.
Dovoluje-li to povaha práce, podmínky provozu a obecný zájem, mají být poskytovány pracovníkům dva souvislé dny nepřetržitého odpočinku v týdnu pokud možno tak, aby připadaly na neděli a sobotu (dny všeobecného volna) nebo na neděli a pondělí.
V ostatních případech (zejména v nepřetržitých výrobních provozech a v odvětvích služeb) se pracovníkům poskytují dva souvislé nebo jednotlivé dny nepřetržitého odpočinku v týdnu v jiných dnech.
8. Pracovníkům, jejichž pracovní doba je rozvržena nerovnoměrně na jednotlivé týdny (§ 85 zákoníku práce), může být v průběhu roku nerovnoměrně rozvržen též počet dnů nepřetržitého odpočinku v týdnu při dodržení § 92 zákoníku práce.
Pracovníkům na pracovištích s nepřetržitým režimem práce, pracovníkům prodejen a pracovníkům provozoven veřejného stravování s nejvýše dvěma pracovníky a se sedmidenním nebo šestidenním režimem práce a pracovníkům prodejen a provozoven veřejného stravování se sezónním charakterem provozu, může být roční pracovní doba rozvržena tak, aby jim volné dny tvořily souvislé, celkem nejvýše dvoutýdenní volno; jevištním a uměleckým pracovníkům uměleckých zařízení se sedmidenním nebo šestidenním režimem práce může být roční pracovní doba rozvržena tak, aby jim volné dny vytvořily souvislé volno, které celkem s řádnou dovolenou a náhradním volnem nepřesahuje osm týdnů. Tohoto rozvržení roční pracovní doby lze však použít, jen jestliže uvedeným pracovníkům nelze poskytnout volné dny jiným způsobem a jestliže nelze ani zkrátit jejich denní pracovní dobu.
9. Jestliže to vyžadují vážné provozní nebo zdravotní důvody, lze zkrácení týdenní pracovní doby provést zkrácením délky směn při ponechání šestidenního pracovního týdne.