Česká lékařská komora
23. Česká lékařská komora, jednající prezidentem MUDr. Milanem Kubkem, ve stanovisku ze dne 6. 2. 2007 nejprve - k problematice postavení a kompetencí "profesních komor v demokratickém právním státě" - připomněla "samosprávné tradice našich národů", ohlášené v preambuli Listiny, a coby východisko dalších úvah zdůraznila, že profesní komory jakožto veřejnoprávní korporace zřízené zákonem a vybavené určitým rozsahem veřejnoprávních pravomocí se v rozhodném smyslu odlišují od "spolků, obchodních společností, občanských sdružení a jiných právních sdružení", jež mají naopak charakter subjektů soukromoprávních. Za nesystémové, "patrně i politicky účelové" a "pozoruhodné" označila pak okolnost, že návrh směřuje jen proti České lékařské komoře.
24. K namítanému povinnému členství Komora uvedla, že "to, že je někdo povinně v profesní komoře, neznamená žádné členství ve smyslu spolku, byť zákon č. 220/1991 Sb. tohoto termínu používá, ale udělení práv, tedy nikoli povinností, se na této samosprávě podílet", pročež čl. 20 a 27 Listiny se na profesní komory nemohou vztahovat, jelikož dopadají pouze na korporace soukromoprávní. Termín "člen" České lékařské komory se staví naroveň pojmu "občan státu" nebo "příslušník obce", a nevhodnost použití kategorie "členství" lze podle jejího názoru demonstrovat na zákonu č. 85/1996 Sb., o advokacii, který se jí zcela vědomě vyhýbá ve prospěch konceptu "povinného zápisu". Případné atrahování pravomocí České lékařské komory na stát není podle Komory "otázka v rovině ústavního práva, ale v rovině politického rozhodnutí", a nutně by muselo vést ku zrušení zákona č. 220/1991 Sb. celého. Následně by bylo třeba vytvořit "úřad", který by agendu České lékařské komory převzal, což by znamenalo nejen závazek státu "jej platit", ale zejména problémy se sestavením "týmu úředníků", který by při odborné specifičnosti výkonu lékařského povolání dokázal nynější pravomoci komory "vyřizovat". K otázce poměřování ústavněprávně "chráněných hodnot a jejich údajné kolizi" se Komora vyslovila tak, že "lékař se v lékařské komoře ve skutečnosti povinně nesdružuje, ale jeho zápis (v současné době členství) v ní je pouze dokladem jeho způsobilosti k výkonu lékařského povolání a toho, že současně podléhá profesnímu dohledu této komory"; proto je v tomto směru argumentace návrhu zcela zavádějící, jelikož podléhat dohledu profesní komory zřízené zákonem neznamená popření práva se nesdružovat.
25. Způsobilost kritizované právní úpravy naplnit "sledovaný účel" je podle vyjádření Komory dána funkcí profesního dohledu a funkcí disciplinární, přičemž bylo-li by naopak členství v komoře výběrové, resp. fakultativní, "byly by disciplinární pravomoc a celý profesní dohled komory nad řádným výkonem lékařského povolání nemožnými, protože případným vyloučením lékaře z komory by mu nebylo zabráněno nadále lékařské povolání vykonávat".
26. Není vhodné ani činit rozdíl mezi lékaři "soukromými" a lékaři "zaměstnanci", a na jednotlivých zvláštních případech Komora odůvodnila, proč má být profesní dohled zachován i u druhé kategorie lékařů (kupříkladu proto, že ne každý případ etického či odborného provinění lékaře je případem, který by byl důvodem k výpovědi z pracovního poměru).
27. Ve vztahu k "mezinárodním souvislostem" Komora uvedla, že "Rada Evropy doporučuje svým členským státům nahrazovat postavení orgánů státní správy působením orgánů profesní samosprávy", a připomněla, že v řadě členských států Evropské unie platí princip povinného členství v příslušné lékařské komoře, jinde se uplatňuje "princip povinné registrace, který není nazýván členstvím, ale ve svém důsledku jde o totéž", resp. rozdíl je spíše v rovině "sémantické a svým způsobem psychologické".
28. Komora odmítla námitku, že "vystupuje politicky", a poukázala na to, že v některých případech (obdobně jako v advokacii) "musí hájit i zájmy občanů proti zájmům státu", jako je tomu kupříkladu v oblasti posudkové činnosti lékařů.