II.
Ústavní soud po obdržení návrhu dospěl k závěru, že návrh splňuje podmínky pro řízení před Ústavním soudem. Neshledal důvod pro zastavení řízení podle § 67 zákona o Ústavním soudu, ani pro odmítnutí návrhu podle § 43 téhož zákona. Návrh byl podán oprávněným navrhovatelem ve smyslu § 64 odst. 3 zákona o Ústavním soudu. Nebylo pochyb o tom, že je splněna podmínka čl. 95 odst. 2 Ústavy a pro řešení věci je nutné, aby obecný soud použil napadenou část ustanovení § 1 zákona č. 308/1999 Sb. Proto Ústavní soud vyzval podle § 69 odst. 1 zákona o Ústavním soudu Poslaneckou sněmovnu a Senát Parlamentu České republiky jako účastníky řízení, aby se k tomuto návrhu vyjádřily.
Za Senát se vyjádřil jeho předseda doc. JUDr. Petr Pithart, který poukázal na průběh projednání návrhu pozdějšího zákona č. 308/1999 Sb. v Senátu. Senát návrh zákona projednával nedlouho poté, co byl vydán nález č. 233/1999 Sb., kterým bylo z obdobného zákona č. 268/1998 Sb., o odejmutí dalšího platu za druhé pololetí roku 1998 představitelům státní moci a některých státních orgánů, soudcům, státním zástupcům a členům prezidia Komise pro cenné papíry, vypuštěno slovo "soudcům". Senát respektoval názor Ústavního soudu a návrh zákona vrátil s pozměňovacími návrhy Poslanecké sněmovně, která jej schválila dne 30. 11. 1999 v původním znění. K vlastní problematice návrhu poté uvedl, že namítanou retroaktivitu nelze vyloučit s ohledem na závěry Ústavního soudu učiněné v nálezu č. 233/1999 Sb. To však se nemůže týkat dalšího platu za druhé pololetí roku 2000, kde zcela nepochybně o retroaktivitu nešlo. Konečně poukázal i na závěr učiněný v nálezu č. 320/2000 Sb., kterým byl zamítnut návrh na zrušení zákona č. 287/1997 Sb., kterým se doplňuje zákon č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců, ve znění zákona č. 138/1996 Sb., kde Ústavní soud poukázal na otázku efektivní ochrany ústavnosti v případě, kdy od účinnosti napadaného zákona uplynula delší doba, v případě zákona č. 308/1999 Sb. téměř tři a půl roku [pozn. red. -jedná se o nález sp. zn. Pl. ÚS 18/99 k návrhu na zrušení § 4a zákona č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců, ve znění zákona č. 287/1997 Sb., Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu (dále jen "Sbírka rozhodnutí"), svazek 19, nález č. 104]. Stanovisko k případnému výroku nálezu výslovně ve vyjádření Senátu zaujato nebylo.
Ve vyjádření Poslanecké sněmovny její předseda PhDr. Lubomír Zaorálek rovněž poukázal na průběh projednání návrhu zákona č. 308/1999 Sb. Poslanecká sněmovna si byla vědoma nedostatku času a její snahou bylo nedopustit retroaktivitu tohoto zákona. Návrh byl vládou předložen dne 2. 9. 1999 a dne 15. 9. 1999 byl vydán nález č. 233/1999 Sb. Ke skutečnosti, že v obdobném zákoně č. 268/1999 Sb. bylo tímto nálezem vypuštěno slovo "soudcům", ale nebylo přihlédnuto. Stejně tak byly dne 30. 11. 1999 přehlasovány pozměňovací návrhy Senátu. Konečně předseda Poslanecké sněmovny konstatoval, že zákon byl schválen po řádně provedeném normotvorném procesu, přičemž zákonodárný sbor jednal v přesvědčení, že zákon bude v souladu s Ústavou a Listinou základních práv a svobod. Je proto věcí Ústavního soudu, aby návrh posoudil a vydal příslušný nález.