I.
Dne 1. 7. 2003 obdržel Ústavní soud návrh podle § 64 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), kterým se Nejvyšší soud, za který jedná předseda senátu 21 Cdo JUDr. Z. N., domáhá zrušení slov "představitelům státní moci a některých orgánů 1)" v § 1 zákona č. 308/1999 Sb., o odejmutí dalšího platu za druhé pololetí roku 1999 a za druhé pololetí roku 2000 představitelům státní moci a některých státních orgánů, soudcům, státním zástupcům a členům prezidia Komise pro cenné papíry. Návrh byl podán v souvislosti s řízením, které před Nejvyšším soudem probíhá pod sp. zn. 21 Cdo 361/2003 v právní věci dovolání skupiny žalobců - členů Nejvyššího kontrolního úřadu - proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 12. 2001 č. j. 17 Co 710/2001-83. Předmětem řízení, které bylo zahájeno pod sp. zn. 8 C 30/2001 u Obvodního soudu pro Prahu 7, je částka 55 200 Kč s příslušenstvím pro každého z žalobců. Tato částka představuje další plat za druhé pololetí roku 1999, na který měl žalobcům vzniknout nárok na základě § 4 odst. 2 písm. b) zákona č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců, ve znění zákona č. 138/1996 Sb. Žalovaná částka jim nebyla jako další plat vyplacena s poukazem na zákon č. 308/1999 Sb. Žalobci proto požadovali vyplacení této částky u prezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu, byli však odkázáni na soudní cestu. Tu také nastoupili, když podali žalobu u Obvodního soudu pro Prahu 7, který rozhodl tak, že jejich žalobu zamítl rozsudkem ze dne 15. 6. 2001 č. j. 8 C 30/2001-48 ve znění usnesení ze dne 25. 6. 2001 č. j. 8 C 30/2001-54. K odvolání žalobců Městský soud v Praze svým rozsudkem ze dne 19. 12. 2001 č. j. 17 Co 710/2001-83 tento rozsudek potvrdil s tou změnou, že žalované straně nepřiznal náhradu nákladů řízení. Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání k Nejvyššímu soudu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací usnesením ze dne 1. 7. 2003 č. j. 21 Cdo 361/2003-149 řízení v této věci přerušil, když dospěl k závěru, že ustanovení § 1 zákona č. 308/1999 Sb. je zčásti v rozporu s Ústavou České republiky (dále jen "Ústava"). Poukázal přitom na nález Ústavního soudu č. 233/1999 Sb., ve kterém Ústavní soud dospěl k závěru, že z ustanovení § 4 odst. 2 zákona č. 236/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů, vyplývají následující zákonné podmínky pro vznik práva na další plat za druhé pololetí roku 1998, a to jednak skutečný výkon funkce po dobu alespoň 90 kalendářních dnů ve druhém pololetí, a dále trvání výkonu funkce představitele ke dni 30. listopadu, resp. trvání pracovního vztahu soudce ke dni 31. prosince daného roku. Ze skutečnosti, že zákon č. 308/1999 Sb. nabyl účinnosti až 3. 12. 1999 navrhovatel dovodil, že odejmutí dalšího platu za druhé pololetí roku 1999 představuje v souvislosti s právním názorem Ústavního soudu vyjádřeným v nálezu č. 233/1999 Sb. případ tzv. pravé zpětné účinnosti (retroaktivity). Věc proto postoupil Ústavnímu soudu s návrhem na zrušení části ustanovení § 1 zákona č. 308/1999 Sb., a to ve slovech "představitelům státní moci a některých orgánů 1)".