ÚMLUVA
o účincích průmyslových havárií přesahujících hranice států
Strany této úmluvy,
vědomy si zvláštního významu ochrany lidí a životního prostředí před vlivem průmyslových havárií v zájmu nynějších i budoucích pokolení;
uznávajíce, že je důležité a naléhavé předcházet závažným škodlivým účinkům průmyslových havárií na lidi a životní prostředí a rozvíjet všechna opatření, která podporují racionální, hospodárné a účinné uplatňování opatření týkajících se prevence, připravenosti a odezvy na havárie s tím, aby byl zajištěn ekologicky nezávadný a udržitelný ekonomický rozvoj;
berouce v úvahu, že účinky průmyslových havárií mohou být pociťovány za hranicemi a že vyžadují spolupráci mezi státy;
potvrzujíce nutnost rozvíjet aktivní mezinárodní spolupráci mezi dotyčnými státy před havárií, během havárie a po ní, zlepšit vhodné politiky a posílit a koordinovat činnost na všech vhodných úrovních s cílem snadněji předcházet účinkům průmyslových havárií přesahujících hranice států, připravit se na ně a omezit je;
berouce na vědomí závažnost a prospěšnost dvoustranných a vícestranných dohod o prevenci průmyslových havárií, připravenosti a odezvy na ně;
vědomy si úlohy, kterou v tomto ohledu hraje Evropská hospodářská komise (EHK) Organizace spojených národů, a připomínajíce zejména kodex EHK o chování při havarijním znečištění vnitrozemských vod přesahujících hranice států a Úmluvu o posuzování vlivů na životní prostředí přesahujících hranice států;
berouce v úvahu závažná ustanovení Závěrečného aktu Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě (KBSE), výsledný dokument Vídeňské schůzky představitelů účastnických států KBSE a výsledky Sofijské schůzky KBSE o ochraně životního prostředí, jakož i příslušné činnosti a mechanismy Programu Organizace spojených národů pro životní prostředí (UNEP), zejména program APELL, Mezinárodní organizace práce (ILO), zvláště Zásady opatření k odvrácení závažných průmyslových havárií, a dalších příslušných mezinárodních organizací;
berouce v úvahu závažná ustanovení deklarace Konference Organizace spojených národů o životním prostředí, zejména zásadu 21, podle níž mají státy v souladu s Chartou Organizace spojených národů a zásadami mezinárodního práva svrchované právo využívat své vlastní zdroje v souladu se svou politikou v oblasti životního prostředí a povinnost jednat tak, aby činnosti prováděné v působnosti jejich jurisdikce nebo pod jejich kontrolou nezpůsobily škodu na životním prostředí jiných států nebo oblastí za hranicemi působnosti vnitrostátní jurisdikce;
majíce na mysli zásadu "platí ten, kdo znečišťuje" jako obecnou zásadu mezinárodního práva v oblasti životního prostředí;
zdůrazňujíce zásady mezinárodního práva a mezinárodních zvyklostí, zejména zásady dobrých sousedských vztahů, vzájemnosti, nediskriminace a dobré vůle,
se dohodly takto: