I.
Důvody předložení stanoviska
1. Ústavní stížností, evidovanou pod sp. zn. III. ÚS 3576/22, se stěžovatel domáhá zrušení usnesení Vrchního soudu v Olomouci (dále jen "vrchní soud") ze dne 10. 11. 2022 č. j. 12 VSOL 334/2022-136, kterým bylo rozhodnuto tak, že soudce Krajského soudu v Brně (dále též jen "krajský soud") JUDr. Jaroslav Pospíchal není vyloučen z projednávání a rozhodnutí věci vedené u krajského soudu pod sp. zn. 32 ICm 358/2022 (KSBR 31 INS 25648/2014). Podle vrchního soudu v dané věci nejsou dány žádné skutečnosti, jež by zakládaly důvod pochybovat o nepodjatosti jmenovaného soudce nebo které by zakládaly důvod jeho vyloučení. Řízení tedy může pokračovat s tím, že jmenovaný soudce v něm bude činit příslušné úkony i rozhodnutí. Stěžovatel se však domnívá, že tímto rozhodnutím vrchního soudu byla porušena jeho základní práva na zákonného soudce a na spravedlivý proces.
2. Při posuzování této ústavní stížnosti III. senát Ústavního soudu zjistil, že dřívější judikatura zdejšího soudu týkající se přípustnosti ústavní stížnosti podané proti usnesení soudu, kterým bylo rozhodnuto o nevyloučení soudce pro podjatost, je nejednotná. Existují totiž desítky usnesení, kterými byly obdobné ústavní stížnosti odmítnuty pro nepřípustnost podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., což je ale v rozporu s postupem, k němuž Ústavní soud přikročil v nálezu ze dne 2. 8. 2021 sp. zn. II. ÚS 741/21 (všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná pod https://nalus.usoud.cz), kterým ústavní stížnosti podané proti rozhodnutím o nepodjatosti soudce vyhověl a napadená usnesení Městského soudu v Brně a Krajského soudu v Brně zrušil jako neústavní. Tímto nálezem je přitom III. senát Ústavního soudu vázán podle čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava").
3. Proto III. senát Ústavního soudu postupoval podle § 23 zákona o Ústavním soudu, řízení o ústavní stížnosti vedené pod sp. zn. III. ÚS 3576/22 přerušil a plénu Ústavního soudu postoupil návrh na zaujetí stanoviska k právnímu názoru odchylnému od právního názoru (implicitně) obsaženého v nálezu ze dne 2. 8. 2021 sp. zn. II. ÚS 741/21.