Příloha č. 14
Opotřebení staveb
1. Cena stavby se přiměřeně sníží o opotřebení vzhledem k jejímu stáří, stavu a předpokládané další životnosti stavby nebo její části. Výpočet opotřebení se provede metodou lineární nebo analytickou.
2. Při použití lineární metody se opotřebení rovnoměrně rozdělí na celou dobu předpokládané životnosti. Roční opotřebení se vypočte dělením 100 % celkovou předpokládanou životností.
3. Opotřebení u inženýrských a speciálních pozemních staveb, studní, venkovních úprav a hřbitovních staveb se stanoví lineární metodou. Opotřebení může činit nejvýše 85 %.
Předpokládaná životnost při běžné údržbě činí zpravidla u
a) budov, hal, rodinných domů, rekreačních chalup a domků se zděnými, monolitickými nebo železobetonovými a ocelovými svislými nosnými konstrukcemi 100 let; u ostatních druhů konstrukcí 80 let a méně
b) rekreačních a zahrádkářských chat
- zděných 80 let
- dřevěných oboustranně opláštěných a montovaných 60 let
- ostatních 50 let,
c) inženýrských a speciálních pozemních staveb 50 až 100 let podle druhu konstrukce,
d) vedlejších staveb a garáží
- zděných 80 let
- dřevěných oboustranně opláštěných a montovaných 60 let
- ostatních 30 - 40 let
e) studní
- kopaných a vrtaných s průměrem nad 150 mm 100 let
- ostatních 50 let
f) venkovních úprav je uvedena v příloze č. 11
g) hřbitovních staveb 100 až 150 let.
Použije-li se pro výpočet opotřebení lineární metoda i u budov, hal, rodinných domů, rekreačních chalup a domků, rekreačních a zahrádkářských chat, garáží a vedlejších staveb, opotřebení může činit maximálně 85 %.
4. Analytická metoda výpočtu opotřebení pomocí objemových podílů konstrukcí a vybavení na ceně stavby se použije vždy v případech, kdy je
a) stavba ve stádiu před nebo po opravě, mimo běžnou údržbu,
b) stavba v mimořádně dobrém nebo mimořádně špatném technickém stavu,
c) výpočet opotřebení stavby lineární metodou nevýstižný nebo opotřebení je objektivně větší než 85 %,
d) oceňována kulturní památka,
e) provedena nástavba, přístavba, vestavba.
5. Výpočet opotřebení analytickou metodou vychází ze stanovení objemových podílů konstrukcí a vybavení uvedených v tabulkách č. 1 až 6. Předpokládaná životnost těchto konstrukcí a vybavení je uvedena v tabulce č. 7.
Výše opotřebení jednotlivých konstrukcí a vybavení v procentech se zjistí podle vzorce
B
--- x 100 A,
C
kde A = objemové podíly konstrukcí a vybavení uvedené v
tabulkách č. 1 až 6 upravené podle skutečně
zjištěného stavu v návaznosti na výpočet koeficientu
vybavení K4; součet objemových podílů se i po těchto
úpravách rovná 1,00
B = skutečné stáří jednotlivých konstrukcí a vybavení
C = předpokládaná celková životnost příslušné konstrukce
a vybavení uvedená v tabulce č. 7, případně stanovená
s ohledem na skutečný stavebně technický stav
konstrukce (v případě ukončení technické životnosti
některé konstrukce a vybavení se předpokládaná
životnost rovná jejímu skutečnému stáří), přičemž
platí vztah B ≤ C
Celkové opotřebení stavby v procentech se vypočte podle vzorce
n Bi
∑ ( -- x 100 Ai),
i=1 Ci
kde n počet položek konstrukcí a vybavení ve stavbě se vyskytujících.
Pokud nelze zjistit stáří jednotlivých konstrukcí a vybavení, odborně se odhadne.
B
Lze odhadnout i poměr --- .
C
6. Je-li stavba užívána k různým účelům, opotřebení se vypočte pro každou část samostatně podle způsobu užívání.
7. Použití jiných metod pro výpočet opotřebení se nepřipouští.