VII.
Námitky týkající se nedodržení právní formy poukazují na stručnost ustanovení zákona č. 320/2002 Sb., jež neodpovídají výslovně na každou otázku. Není například zřejmé, do jaké míry, pokud vůbec, jsou pro Ministerstvo vnitra závazné návrh přednosty rušeného okresního úřadu a doporučení ředitele krajského úřadu. Také chybí nástin řešení neshod mezi návrhem přednosty a doporučením ředitele. Úkoly ředitele krajského úřadu a očekávání, jemuž je vystaven, přitom nejsou snadné, ředitel má hájit současně zájem kraje i zájem státu při výkonu státní moci krajem i při kontrole obcí a měst při jejich výkonu státní moci.
Spornou se jeví také povaha jednotlivých rozhodnutí ministerstva o autoritativní delimitaci zaměstnanců rušených okresních úřadů na kraje, města a obce. Nejlépe lze charakterizovat rozhodnutí - ať už jsou přijímána hromadně pro celé okresy či kraje nebo odděleně pro jednotlivé odbory a oddělení a jednotlivá města či obce - jako souborné právní akty, nejde však o akty normativní, neboť přinášejí úpravu právních poměrů přesně určených fyzických (delimitovaní úředníci) a právnických (příslušné kraje, pověřená města a obce) osob. Pramenem práva zůstávají pouze ustanovení zákona č. 320/2002 Sb.
Zákon č. 320/2002 Sb. nestanoví přesnější pravidla, jaký brát zřetel na dohody podle bodu 3 při přípravě a vydávaní rozhodnutí o autoritativní delimitaci. Je zjevné, že autoritativní delimitace by se tak jako tak uskutečnila v rozsahu, který odpovídá množství převáděné agendy, bez ohledu na takový konsensus. Přesto zákonodárce dohody mezi zaměstnancem, státem (reprezentovaným okresním úřadem) a územním samosprávným celkem umožnil. Tím otevřel prostor pro řešení, které zúčastněným nejvíce vyhovuje. Vzhledem k předem zřejmému rozsahu převodu výkonu státní správy na územní samosprávné celky není důvod k obavám, že by územní samosprávný celek, jenž vstřícně uzavíral delimitační dohody, zůstal znevýhodněn.
Nerovnoprávnost hrozí snad v těch případech autoritativní delimitace, kdy se agenda rozděluje nikoli podle lidnatosti spravovaného území, ale podle zvláštností jeho území, obyvatelstva, hospodářství a kulturního a sociálního zázemí. Promítnutí těchto skutečností nemusí vždy úplně odpovídat společenským potřebám, a pak hrozí vznik nerovnosti mezi jednotlivými územními samosprávnými celky. Žádaný zásah Ústavního soudu v obavě z takových případů se však jeví jako předčasný a přehnaný.
Rozhodnutí o autoritativní delimitaci je přezkoumatelné u soudu. Jako rozhodnutí orgánu státní (veřejné) správy, jímž se rozhoduje o oprávněních a povinnostech právních subjektů (dotčených úředníků-zaměstnanců i příslušných krajů, měst a obcí), podléhá soudní kontrole podle čl. 36 odst. 2 Listiny, neboť zákon č. 320/2002 Sb. ani jiný zákon rozhodnutí ministerstva ze soudního přezkumu výslovně nevylučuje. Vzhledem k pravděpodobnému dotčení základních práv a svobod a základních zásad organizace státu by takové vyloučení zřejmě odporovalo Listině a Ústavě.