II.
Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky ve svém vyjádření poukazuje na důvodovou zprávu k návrhu zákona, jež připomíná, že návrh zákona řeší i pracovněprávní vztahy dosavadních zaměstnanců okresních úřadů. Účelem ustanovení o delimitaci je zabezpečení řádného výkonu státní správy územními samosprávnými celky, na které budou jednotlivé působnosti převedeny, vyškolenými zaměstnanci, kteří tyto činnosti již vykonávají. V případech, kdy se zaměstnanec nedohodne o přechodu na územní samosprávný celek či Ministerstvo vnitra, se bude postupovat podle pracovního práva. Názor navrhovatelů se jeví jako účelový a jednostranný, neboť nerespektuje požadavky na výkon státní moci, konkrétně potřebu profesionálního aparátu. Personální opatření navazují na reformu veřejné správy. Vzhledem k tomu, že základní podmínkou delimitace je dohoda smluvních stran, nejde v žádném případě o nucené práce nebo služby. Vyhovění návrhu hrozí vést k ohrožení pracovních a sociálních jistot pracovníků okresních úřadů, kteří souhlasili s převodem sebe i své agendy na krajské úřady či obecní úřady obcí s rozšířenou působností. Zákon byl podle vyjádření řádně schválen, podepsán příslušnými ústavními činiteli a vyhlášen. Poslanecká sněmovna je přesvědčena, že zákon je v souladu s ústavním pořádkem a právním řádem.
Senát Parlamentu České republiky ve svém vyjádření připomíná okolnosti projednání zákona. Byl podán pozměňovací návrh poukazující na nepřípustnost autoritativní delimitace jako nedovoleného zásahu do samosprávy obcí a krajů. Senát se však s tímto návrhem neztotožnil. S těmi pozměňovacími návrhy, které Senát přijal, byl zákon vrácen Poslanecké sněmovně. K návrhu skupiny senátorů Senát připomíná, že podle čl. 105 Ústavy lze výkon státní správy svěřit orgánům samosprávy jen zákonem. Zákon č. 320/2002 Sb. jím právě je. V nebývalém rozsahu přenáší výkon státní správy na územní samosprávné celky a některé činnosti se svěřují do samostatné působnosti územních samosprávných celků. Jeho účelem je významné posílení postavení územních samosprávných celků, nikoli snaha omezit jejich ústavní právo na samosprávu. Napadená ustanovení zajišťují řádnou realizaci přenosu působnosti na obce a kraje. Výkon státní správy představuje rozhodování o právech a povinnostech občanů i právnických osob. Je proto v obecném zájmu dostatečné personální vybavení pověřených územních samosprávných celků. Obecnou úpravu napadeného bodu 2 konkretizují další ustanovení, jež upřednostňují působnost územních samosprávných celků při stanovení počtu zaměstnanců. Autoritativní delimitace je krajní možností. V tomto kontextu pak obstojí i ustanovení o nepotřebnosti rozhodnutí rady příslušného územního samosprávného celku o počtu zaměstnanců. Samospráva obcí a krajů není nedotknutelná hodnota. Územní samosprávné celky jsou veřejnoprávní korporace, jejichž prioritou není ochrana vlastních zájmů, ale především povinnost péče o potřeby občanů a hájení veřejného zájmu při plnění svých úkolů. Kvalita rozhodování je jistě tímto veřejným zájmem. Senát dospěl k závěru, že personální zajištění reformy veřejné správy prostřednictvím přechodu zaměstnanců rušených okresních úřadů na obce a kraje nejefektivněji zajistí kvalitní rozhodovací praxi. Proto s danou právní úpravou vyslovil souhlas. K tomuto rozhodnutí přispělo i ujištění ministra vnitra, že v rámci organizačních opatření spojených s reformou veřejné správy budou na územní samosprávné celky spolu se zaměstnanci státu převedeny i odpovídající mzdové prostředky. Dále pak míní, že právní úprava vytváří dostatečný zákonný rámec pro realizaci přechodu zaměstnanců. K poukazu na nucený ráz práce v přechodu na základě delimitace Senát uvádí, že pak by musela být shledána jako protiústavní i obecná úprava přechodu práv a povinností stanovená v řadě dalších zákonů. Přechod práv a povinností z pracovněprávních vztahů znamená, že dochází ke změně zaměstnavatele, kdy do všech práv a povinností dosavadního zaměstnavatele vstoupí nový. Jinak se na pracovním poměru nic nemění. Přejímající zaměstnavatel je vázán také druhem práce sjednaným v pracovní smlouvě a místem výkonu práce. Pokud by zaměstnavatel nemohl přidělovat smluvenou práci, je na něm sjednání změny. Jen když by na ni zaměstnanec nepřistoupil, připadá v úvahu např. rozvázání pracovního poměru. Do té doby by šlo o překážku v práci na straně zaměstnavatele. Důvod pro rozvázání pracovního poměru je pak takový, že by zaměstnanci náleželo odstupné.
Skupina senátorů v replice ke stanoviskům Poslanecké sněmovny a Senátu zdůrazňuje, že zákonem provedená reforma samosprávu neposiluje, neboť jde o přenos agendy v přenesené působnosti. Odmítá tvrzení Senátu, že podmínkou delimitace je vždy dohoda. Upozorňuje na to, že komory Parlamentu se dostatečně nevyjádřily k otázce zákonného podkladu pro stanovení počtů a pravidel delimitace zaměstnanců na územní samosprávné celky nebo správní úřady, a připomíná existující konflikty mezi obcemi a zrušenými okresními úřady. Za nevýstižnou v mnoha směrech považuje skupina senátorů paralelu s pracovním právem. K ujištění ministra vnitra, že přechod zaměstnanců ze státu na územní samosprávné celky bude finančně zabezpečen, které přispělo k přijetí zákona, skupina senátorů podotýká, že ze zákona žádné takové nároky nevyplývají a že financování tohoto přechodu je upraveno pouze usnesením vlády, a to jen pro rok 2003.