Článek 25
Zhoršení nemoci z povolání
1. Jestliže v důsledku nemoci z povolání byly poskytnuty dávky jednou ze smluvních stran, bude tato příslušná i v případě jakéhokoliv zhoršení nemoci, ke kterému by mohlo dojít v době, kdy pracovník podléhal právním předpisům druhé smluvní strany za předpokladu, že nevykonával činnost představující stejné riziko v té době, kdy byl podřízen právním předpisům poslední smluvní strany.
2. Pokud po přiznání invalidního důchodu institucí jedné smluvní strany z důvodu trvalé pracovní neschopnosti způsobené nemocí z povolání dotyčná osoba vykonává činnost, která by mohla zhoršit její nemoc z povolání, a podléhá při tom právním předpisům druhé smluvní strany, pak kompetentní instituce první smluvní strany bude pokračovat ve vyplácení přiznaného důchodu podle ustanovení jejích právních předpisů, aniž by přihlížela ke zhoršení. Kompetentní instituce druhé smluvní strany, jejímž právním předpisům dotyčná osoba podléhala v době, kdy došlo ke zhoršení, jí poskytne dávku ve výši, která se bude rovnat rozdílu mezi částkou, na kterou má dotyčná osoba nárok po zhoršení, a částkou, na kterou by měla nárok v této smluvní straně před zhoršením nemoci.