Článek 14
Stanovení nároku a výpočet dávek
Pracovník, který podléhal právním předpisům jedné či druhé smluvní strany, má nárok na dávky upravované v této kapitole za následujících podmínek:
1. Kompetentní instituce každé smluvní strany stanoví nárok a vypočte dávku výlučně se zřetelem k dobám pojištění získaným podle jejích právních předpisů.
2. Kompetentní instituce každé smluvní strany rovněž stanoví nárok na dávky součtem dob pojištění získaných podle právních předpisů obou smluvních stran. Při získání nároku na dávku tímto součtem budou pro výpočet její výše platit následující pravidla:
a) stanoví se výše dávky, na kterou by dotyčná osoba měla nárok, pokud by všechny doby pojištění byly získány podle právních předpisů této smluvní strany (teoretický důchod);
b) výše dávky se stanoví na základě teoretického důchodu poměrem dob pojištění získaných podle právních předpisů této smluvní strany a celkové doby pojištění získané podle právních předpisů obou smluvních stran (dílčí důchod);
c) pokud právní předpisy některé ze smluvních stran vyžadují pro přiznání plné dávky určitou maximální dobu pojištění, kompetentní instituce této smluvní strany vezme z doby, kterou tato osoba získala podle právních předpisů druhé smluvní strany, v úvahu pouze část doby nezbytnou pro získání nároku na tuto dávku.
3. Po stanovení nároku v souladu s ustanoveními předchozích odstavců 1 a 2 kompetentní instituce každé smluvní strany přizná a vyplatí dávku, která bude pro dotyčnou osobu nejvýhodnější, bez ohledu na rozhodnutí přijaté kompetentní institucí druhé smluvní strany.