§ 2
(1) Zaměstnanec podniku může rozvázat pracovní poměr sjednaný na neurčitou dobu, ať s dodržením výpovědní lhůty nebo bez jejího dodržení, jen se souhlasem vedoucího podniku. Totéž platí pro rozvázání pracovního poměru sjednaného na určitou dobu před uplynutím této doby.
(2) Vedoucí podniku je povinen dát zaměstnanci souhlas k rozvázání pracovního poměru v těchto případech:
a) není-li zaměstnanec schopen bez vážného ohrožení svého života nebo zdraví dále konat práci, k níž se zavázal, nebo je-li zaměstnanec k výkonu této práce pro svůj zdravotní stav trvale nezpůsobilý a nemůže-li býti v podniku zaměstnán jinou vhodnou prací ani po předchozí průpravě;
b) nastane-li u zaměstnance stav, který podle předpisů o národním důchodovém pojištění zakládá pro něho v případě skončení pracovního poměru nárok na starobní důchod;
c) je-li zaměstnanec přijat jako žák do výběrové školy nebo jako posluchač na vysokou školu;
d) sleduje-li zaměstnanec hlavního člena rodiny, který se přestěhoval;
e) jde-li o těhotnou zaměstnankyni nebo jde-li o matku, která pečuje alespoň o jedno dítě mladší 15 let a má pro rozvázání pracovního poměru důležité důvody;
f) poruší-li podnik podstatnou povinnost vyplývající pro něj z pracovního poměru;
g) je-li zaměstnanec pověřen výkonem veřejné funkce, která mu brání ve výkonu zaměstnání.