Článek 18
1. Konzulární úředník a konzulární zaměstnanec, který není občanem přijímajícího státu ani nemá v přijímajícím státě trvalé bydliště, není povinen vypovídat jako svědek.
2. V případě souhlasu vysílajícího státu, aby konzulární úředník nebo zaměstnanec konzulárního úřadu, který není občanem přijímajícího státu ani nemá v přijímajícím státě trvalé bydliště, vypovídal jako svědek, může tato osoba na žádost jako svědek vypovídat.
3. Donucovací opatření, jejichž cílem je přimět konzulárního úředníka nebo zaměstnance konzulárního úřadu, který není občanem přijímajícího státu, vypovídat před soudem nebo před jiným orgánem, nebo se k nim za tím účelem dostavit, jakož i jeho postih v případě, že odmítne vypovídat nebo se nedostaví k soudu nebo k jinému orgánu, jsou nepřípustná.
4. Konzulární zaměstnanec, který je občanem přijímajícího státu nebo má v přijímajícím státě trvalé bydliště, může odmítnout vypovídat jako svědek o skutečnostech týkajících se služební činnosti.
5. Při použití ustanovení odst. 2 budou učiněna všechna nutná a potřebná opatření k tomu, aby pro svědeckou výpověď nebyla narušena činnost konzulárního úřadu. V případech, kdy je to možné, mohou být ústní nebo písemné svědecké výpovědi učiněny na konzulárním úřadě nebo v bytě příslušného konzulárního úředníka nebo zaměstnance konzulárního úřadu.
6. Ustanovení tohoto článku se vztahují jak na soudní řízení, tak i na řízení prováděná správními orgány.
7. Ustanovení tohoto článku se vztahují i na členy rodin konzulárních úředníků a zaměstnanců konzulárního úřadu, pokud s nimi žijí ve společné domácnosti a nejsou občany přijímajícího státu.