Článek 17
1. Konzulární úředník a konzulární zaměstnanec je vyňat z jurisdikce přijímajícího státu s výjimkou případu, kdy jde:
a) o věcnou žalobu týkající se soukromé nemovitosti na území přijímajícího státu, ledaže ji konzulární úředník nebo konzulární zaměstnanec vlastní v zastoupení vysílajícího státu pro účely konzulárního úřadu;
b) o žalobu týkající se dědictví, v němž je konzulární úředník nebo konzulární zaměstnanec vykonavatelem poslední vůle, správcem dědictví, dědicem nebo odkazovníkem jako soukromá osoba, a nikoliv v zastoupení vysílajícího státu;
c) o žalobu týkající se výkonu povolání nebo obchodní činnosti, jež konzulární úředník nebo konzulární zaměstnanec vykonává v přijímajícím státě vedle svých funkcí.
Vůči konzulárním úředníkům nebo konzulárním zaměstnancům nelze provést jakýkoliv výkon rozhodnutí s výjimkou případů uvedených výše, pokud výkon rozhodnutí lze provést, aniž by byla narušena nedotknutelnost jejich osoby a obydlí.
2. Rodinní příslušníci, žijící s konzulárním úředníkem nebo konzulárním zaměstnancem ve společné domácnosti, rovněž nepodléhají jurisdikci přijímajícího státu a požívají stejná práva, výsady a imunity, včetně osobní nedotknutelnosti, jako konzulární úředníci a konzulární zaměstnanci.
3. Vysílající stát se může zříci vynětí z jurisdikce konzulárních úředníků, konzulárních zaměstnanců a jejich rodinných příslušníků. Takové vzdání se musí být výslovné a musí být učiněno písemně.
Vzdát se vynětí z jurisdikce ve věcech občanskoprávních nebo správních neznamená se vzdát tím též i imunity, pokud jde o exekuční výkon rozhodnutí, kterého je nutno se vzdát zvlášť.
4. Jestliže osoba, která podle ustanovení tohoto článku požívá vynětí z jurisdikce přijímajícího státu, podala žalobu, nemůže se dovolávat vynětí z jurisdikce, pokud jde o žaloby, které navzájem souvisí s hlavní žalobou.