Článek 17
1. Konzulární úředník nebo konzulární zaměstnanec není povinen vypovídat jako svědek.
2. Souhlasí-li vysílající stát s tím, aby konzulární úředník nebo konzulární zaměstnanec vypovídal jako svědek, může na požádání vypovídat.
3. Není přípustné donucovat konzulárního úředníka nebo konzulárního zaměstnance, aby vypovídal jako svědek, aby se za tímto účelem dostavil k soudu, nebo aby byl v případě odmítnutí výpovědi nebo při nedostavení se před soud volán k odpovědnosti.
4. Konzulární zaměstnanec, který je občanem přijímajícího státu nebo který má v tomto státě trvalé bydliště, může odmítnout svědeckou výpověď o úředních záležitostech.
5. Při použití ustanovení odstavce 2 se učiní potřebná opatření, aby se zamezilo narušení činnosti konzulárního úřadu. Pokud je to možné, lze učinit ústní nebo písemné svědecké výpovědi na konzulárním úřadě nebo v bytě příslušného konzulárního úředníka nebo konzulárního zaměstnance.
6. Ustanovení tohoto článku se vztahují na všechna řízení a jednání před soudy a jinými státními orgány.
7. Ustanovení tohoto článku budou uplatňována obdobně vůči rodinným příslušníkům konzulárního úředníka nebo konzulárního zaměstnance, pokud tyto osoby s nimi žijí ve společné domácnosti.