K §u 6.
K odst. 1. - 3. Dle stavu dne 1. března 1919 posuzovati jest otázku, má-li někdo na území státu československého bydliště nebo zdržuje-li se tu déle jednoho roku, ať jde o území, které toho dne skutečně bylo v držení a správě státu československého, či teprve později dle mírové smlouvy k němu bylo připojeno.
Osoby, které ve smyslu mírových smluv, optujíce pro stát československý, se sem přestěhují, posuzovati jest stejně, jako by již 1. března 1919 zde byly měly bydliště a jako by se majetek tento dne 1. března 1919 zde nalézal.
Stav dne 1. března 1919 rozhodný jest i pro stanovení výše dávkou povinného majetku, a sice jak hrubé hodnoty, tak i přípustných srážek, tedy i jmění čistého, tak, že stanoviti jest jmění dávkou povinně dle toho, jak se jeví počátkem dne 1. března 1919.
Změny nastalé během 1. března 1919 a po něm jsou jak pro subjektivní, tak i pro objektivní povinnost (rozsah dávky z majetku) bez významu. Jmenovitě nelze hleděti k vyšším cenám, které se po 1. březnu 1919 u některých předmětů majetkových vyvinuly.
K odst. 4. Přípočty v odstavci tomto hledí zákon zameziti, aby se drobením majetků neobcházela na škodu státu povinnost k dávce; cesty, po kterých majetky z rukou dosavadních majitelů unikají, jsou - byť i pojmově různého druhu - darování, kde příjemce nemá právního nároku na plnění a věnování, kteréž, jsouc pojmem širším, zahrnuje veškerá ostatní jednání bezúplatná, nebo bez přiměřené úplaty, nebo jednání tento způsob nabytí zastírající; bude tedy pojem darování věnování podle §u 6, odst. 4., vykládati ve smyslu §§ů 30 a 31 cís. nař. ze dne 15. září 1915, čís. 278 ř. z., platného v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Nejsou ovšem takovým věnováním náklady učiněné na vydržování příslušníků domácnosti, na př. obnos daný synovi nezaopatřenému na pořízení šatstva. Úplata může záležeti buď v osobních službách příjemcových nebo v poskytnutí jiných předmětů nebo práv majetkových. Nelze tedy o bezúplatném věnování mluviti na př. při odbytném poskytnutém při vystoupení ze služby, při t. zv. darování vzájemném, jestliže se cena darů aspoň přibližně vyrovnává.
Naproti tomu jest však věnováním bez přiměřené úplaty, resp. darováním na př. postoupení statku příbuzným za úplatu skutečné ceny nevyčerpávající, je-li tato úplata se skutečnou cenou v nápadném nepoměru, a je-li dle toho zřejmý úmysl věnujícího poskytnouti příjemci patrný prospěch. Ovšem lze v takovém případě do základu pro vyměření dávky původního majitele počítati hodnotu nikoli celého statku, nýbrž pouze té části skutečné ceny, která vymíněnou nebo danou úplatou není kryta.
Připočítati jest peníze nebo jiné jmění dávce z majetku zásadně podrobené; musí tedy býti vždy nejprve rozhodnuta otázka, zdali předmět daru neb věnování patří k jmění dávce podrobenému dle ustanovení §§ů 11-17.
Nebude se tedy na př. připočítavati hodnota darovaného moderního šperku v ceně přes 1000 Kč, který byl již před 1. srpnem 1914 součástí majetku dárcova, je-li úhrnná cena všech předmětů uvedených v §u 14, odst. 3., lit. b, a nalézajících se v majetku dárcově s připočtením darovaného šperku nižší než 300.000 Kč, připočte se však, je-li tato úhrnná cena vyšší; nutno však připočítati peníze, které k zakoupení takového šperku za účelem darování byly použity, jestliže cena jeho byla vyšší 1000 Kč.
Pro započítání jest rozhodna hodnota majetkového předmětu v čas převodu, nikoli v den 1. března 1919; kdyby tedy na př. statek darovaný 1. ledna 1917 byl měl toho dne hodnotu 100.000 Kč, dne 1. března 1919 však pouze 90.000 Kč, připočítá se dřívějšímu majiteli 100.000 Kč. Stejně jest ovšem postupovati i tehdy, jestliže hodnota darovaného předmětu majetkového ode dne převodu vzrostla.
Hodnotu takto darovaných, resp. věnovaných předmětů majetkových přičítati lze pravidelně pouze tehdy, jestliže jednotlivě 1000 Kč přesahuje. Daroval-li tedy na př. někdo na různé účely v době od 1. srpna 1914 do 1. března 1919 peníz třeba značně vyšší než 1000 Kč, ale v částkách menších, nepřipočítávají se tyto dary do jeho majetku, leč dá-li se z okolnosti souditi, že poplatník tyto dary činil v úmyslu, aby takovým zmenšením majetku dávce z majetku unikl. Naproti tomu jest připočítání odůvodněno, jestliže někdo na př. daroval listinou darovací 5000 Kč, které pak v několika splátkách po méně než 1000 Kč vyplatil.
K odst. 5. Jde-li o poplatníka, který není podroben dávce celým jměním, a tvrdí-li týž, že darování, resp. věnování se stala z majetku dávce nepodléhajícího, musí tvrzení své dokázati.
K odst. 6. Žádost, aby dary učiněné v sumách přes 1000 Kč v době od 1. srpna 1914 do 1. března 1919 nebyly k majetku dle stavu 1. března 1919 připočítány, nebo aby takové dary učiněné v době od 1. března 1919 do 1. září 1920 byly z majetku dle stavu dne 1. března 1919 zjištěného vyloučeny, lze uplatniti buď v přiznání, nebo ve zvláštní žádosti, kterou jest podati u příslušné berní správy (na Slovensku a v Podkarpatské Rusi u příslušného finančního ředitelství) nejdéle ve lhůtě odvolací. O žádostech takových rozhoduje ministr financí nebo úřad jím zmocněný dle volného uvážení.
K odst. 7. Podmínkou pro vyloučení majetků nabytých darováním nebo jinakým věnováním ze jmění dávce podrobeného u toho, kdo je měl 1. března 1919, jest skutečnost, že byly připočteny k majetku dárcovu; není však potřebí, aby u dárce skutečně byly dávce podrobeny, jestliže na příklad celkové jeho jmění není vyšší než 10.000 Kč.
Není-li tu ale subjektu, k jehož jmění by takové majetky mohly býti připočítány, na př. jestliže dárce mezi tím již zemřel a pozůstalost dne 1. března 1919 již byla odevzdána, nelze jich ze jmění obdarovaného vyloučiti.