II. b
8. Senát ve svém vyjádření ze dne 23. 3. 2003 podepsaném jeho předsedou MUDr. Přemyslem Sobotkou upozorňuje, že původní text návrhu zákona byl přijat před vznikem Senátu České republiky. Návrh zákona, kterým bylo ustanovení § 446 novelizováno, byl přikázán k projednání ústavněprávnímu výboru, výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu a výboru pro evropskou integraci; všechny výbory doporučily Senátu vrátit návrh zákona Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy, a Senát tak učinil, nicméně žádný z přijatých pozměňovacích návrhů se netýkal předmětného ustanovení § 446. Vzhledem k tomu, že institut nabytí vlastnictví od nevlastníka v obchodních vztazích se stal součástí právního řádu ještě před vznikem Senátu, nemůže Senát své vyjádření podepřít argumentací vzešlou z jednání orgánů Senátu. Rovněž tak diskuse nad návrhem zákona č. 370/2000 Sb. se ustanovení § 446 obchodního zákoníku, byť doplňovaného o dikci "nebo vědět měl a mohl", nedotkla. Lze proto vyslovit přesvědčení, že Senát citované ustanovení považoval za ústavně konformní. Institut nabytí vlastnictví od nevlastníka nebyl v římském právu znám a rovněž tak francouzský Code civil považoval takovýto prodej za neplatný (čl. 1599). Nabytí od nevlastníka se v našem právu postupně vyvíjelo od roku 1863. I dnešní formulace dobré víry v ustanovení § 446 obchodního zákoníku je výsledkem jejího omezení novelou provedenou zákonem č. 370/2000 Sb. Uvedené ustanovení je speciální a představuje odchylku od obecného principu, podle něhož nikdo nemůže převést na druhého více práv, nežli sám má. V obchodních vztazích však převážil zájem zákonodárce na zajištění právní jistoty obchodníka, který nabyl zboží od jiného obchodníka a které sám dále potřebuje (sic - pozn. red.), aby mohl koupené zboží dále prodávat. Tím by ovšem neměla být dotčena odpovědnost toho, kdo prodal neoprávněně cizí věc, vůči dosavadnímu vlastníkovi. Zásada, z níž toto ustanovení vychází, platí proto obdobně i pro smlouvu o převodu cenných papírů (§ 20 zákona č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, ve znění pozdějších předpisů). Na závěr shodně s nálezem (pozn. red.: správně s usnesením) Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 112/01 Senát konstatuje, že ustanovení § 446 obchodního zákoníku významným způsobem zasahuje do ústavně zaručeného práva vlastnit majetek a upřednostňuje před ním dobrou víru a jistotu účastníků obchodněprávních vztahů. Lze je proto aplikovat pouze za přísného respektování ustanovení čl. 4 odst. 4 Listiny.