VI. D.
K argumentu ochranou spotřebitele a porušení principu pacta sunt servanda
91. Jen ve stručnosti se Ústavní soud vyjádří ke zbývajícím argumentům navrhovatelky. Argumentace principy ochrany spotřebitele se s nynější problematikou míjí. Pravidla ochrany spotřebitele nedopadají na situace, kdy stát poskytuje příspěvky do systému třetího důchodového pilíře. Účastníci tohoto systému nemají ve vztahu ke státu vůbec postavení spotřebitele (a stát nemá postavení podnikatele, který by nabízel v tomto vztahu nějaké služby či zboží, srov. k tomu např. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 4. 10. 2018, Kamenova, C-105/17, bod 35). Judikatura, které se navrhovatelka dovolává, tak na nynější věc vůbec nedopadá [což plyne jen z pouhého nahlédnutí do těchto nálezů, konkrétně z nálezu ze dne 7. 2. 2024 sp. zn. II. ÚS 1578/21, body 37 až 41, respektive ze dne 23. 11. 2017 sp. zn. I. ÚS 2063/17 (N 217/87 SbNU 493), body 15 násl.].
92. K argumentaci principem pacta sunt servanda (smlouvy se mají dodržovat) lze uvést, že nárok na státní příspěvek není dán na základě smlouvy mezi penzijní společností a účastníkem (tím méně mezi státem a účastníkem), ale na základě zákona. K možnosti odnětí tohoto práva do budoucna se již Ústavní soud obsáhle vyjádřil výše (v části VI. B.).