Článek 2
1. Každá osoba, na kterou se vztahuje tato úmluva, má po jednom roce nepřetržité služby nárok na každoroční placenou dovolenou v rozsahu nejméně šesti pracovních dnů.
2. Osoby mladší šestnácti let včetně učňů mají po jednom roce nepřetržité služby nárok na každoroční placenou dovolenou v rozsahu nejméně dvanácti pracovních dnů.
3. Do každoroční placené dovolené se nezapočítávají:
a) svátky veřejně uznané a svátky podle místního obyčeje;
b) přerušení práce pro nemoc.
4. Vnitrostátní zákonodárství může výjimečně povolit rozdělení každoroční placené dovolené, ale jen pokud jde o tu část dovolené, která přesahuje minimální výměru podle tohoto článku.
5. Výměra každoroční placené dovolené se má zvyšovat s délkou služby za podmínek stanovených vnitrostátním zákonodárstvím.