Článek 17
1. Orgány vysílajícího státu budou oprávněny vykonávat veškerou trestní a disciplinární jurisdikci, kterou jim přiznává právo vysílajícího státu, vůči vojenskému i civilnímu personálu, pokud tento civilní personál z důvodu svého vyslání s těmito ozbrojenými silami podléhá právu vysílajícího státu, kterým se tyto ozbrojené síly plně či částečně řídí.
2. Orgány přijímajícího státu budou oprávněny vykonávat jurisdikci nad vojenským a civilním personálem a na nich závislými osobami, pokud jde o delikty spáchané na území přijímajícího státu a trestné podle práva tohoto státu.
3. Orgány vysílajícího státu budou oprávněny vykonávat výlučnou jurisdikci nad vojenským i civilním personálem, pokud tento civilní personál z důvodu svého vyslání s ozbrojenými silami podléhá právu vysílajícího státu, kterým se tyto ozbrojené síly plně či částečně řídí, pokud jde o delikty, včetně deliktů týkajících se bezpečnosti tohoto státu, které jsou trestné podle práva vysílajícího státu, nikoliv však podle práva přijímajícího státu.
4. Orgány přijímajícího státu budou oprávněny vykonávat výlučnou jurisdikci nad vojenským a civilním personálem a na nich závislými osobami, pokud jde o delikty, včetně deliktů týkajících se bezpečnosti přijímajícího státu, které jsou trestné podle jeho práva, nikoliv však podle práva vysílajícího státu.
5. Pro účely odstavců 3, 4 a 6 delikt proti bezpečnosti státu zahrnuje:
(a) vlastizradu;
(b) sabotáž, špionáž či porušení jakéhokoliv zákona týkajícího se ochrany utajovaných skutečností tohoto státu nebo utajovaných skutečností vztahujících se k národní obraně tohoto státu.
6. V případech kolize práva k výkonu jurisdikce platí následující pravidla:
(a) Příslušné orgány vysílajícího státu mají přednostní právo k výkonu jurisdikce nad vojenským a také civilním personálem, pokud tento civilní personál z důvodu svého vyslání s ozbrojenými silami podléhá právu vysílajícího státu, kterými se tyto ozbrojené síly plně či částečně řídí, pokud jde o:
(i) delikty výlučně proti majetku či bezpečnosti tohoto státu nebo delikty výlučně proti osobě nebo majetku vojenského nebo civilního personálu tohoto státu nebo závislé osobě a jejímu majetku;
(ii) delikty plynoucí z jednání či opomenutí při výkonu služebních povinností;
(b) v případě jakéhokoliv jiného deliktu mají přednostní právo k výkonu jurisdikce orgány přijímajícího státu;
(c) rozhodne-li se stát, který má přednostní právo, nevykonávat jurisdikci, uvědomí o tom co nejdříve orgány druhého státu. Orgány státu, který má přednostní právo, zváží vstřícným způsobem žádost orgánů druhého státu o vzdání se tohoto práva v případech, kdy tento druhý stát přisuzuje takovému zřeknutí se práva zvláštní důležitost.
7. Z ustanovení tohoto článku nevyplývá pro orgány vysílajícího státu právo k výkonu jurisdikce nad osobami, které jsou státními příslušníky přijímajícího státu nebo nad osobami s trvalým pobytem na jeho území, pokud nejsou příslušníky ozbrojených sil vysílajícího státu.