§ 16
Kontraindikace očkování
(1) Posouzení, zda je u očkované osoby očkování indikováno či kontraindikováno, přísluší očkujícímu lékaři, v případě trvalé kontraindikace příslušnému odbornému lékaři. Dokladem o trvalé kontraindikaci, který musí být součástí zdravotnické dokumentace, je písemné vyjádření odborného lékaře nebo záznam očkujícího lékaře o zjištění stanoviska odborného lékaře s uvedením jeho jména, příjmení a data sdělení stanoviska. Za odborného lékaře se považuje odborník v oboru neurologie, nebo v oborech imunologie, alergologie, neonatologie a infekce.
(2) Kontraindikace použití očkovací látky jsou uvedeny ve schváleném údaji o přípravku, případně v příbalové informaci. 1)
(3) Osoby s prokázanými trvalými kontraindikacemi očkování proti
a) dávivému kašli lze očkovat acelulární (nebuněčnou) vakcínou,
b) přenosné dětské obrně lze očkovat neživou očkovací látkou.
(4) Kontraindikacemi podání očkovací látky proti dávivému kašli se rozumí:
a) závažné alergické reakce a hyperreakce po předchozí aplikaci vakcíny,
b) encefalopatie, epilepsie nebo epileptický záchvat vyprovokovaný předchozí aplikací očkovací látky proti dávivému kašli,
c) závažná onemocnění centrálního nebo periferního nervového systému s nejistou prognózou,
d) progredující neurologické onemocnění.
------------------------------------------------------------------
1) § 52 odst. 1 a 2 zákona č. 79/1997 Sb., o léčivech a o změnách a doplnění některých souvisejících zákonů.