II.d
32. Ministerstvo spravedlnosti k výzvě Ústavního soudu ve svém stanovisku k návrhu na zrušení ustanovení § 133a odst. 2 o. s. ř. zopakovalo argumentaci navrhovatele a konstatovalo důvody inkorporace předmětného ustanovení do právního řádu České republiky, spočívající v nezbytnosti transpozice čl. 8 odst. 1 a 2 Směrnice Rady 2000/43/EC ze dne 29. 6. 2000, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s osobami bez ohledu na jejich rasu nebo etnický původ, do národního právního řádu. Zřejmým cílem této právní úpravy je poskytnout ochranu slabší straně sporu, kterou osoba, vůči níž měly být učiněny projevy rasové či etnické diskriminace, nepochybně je. V souladu s ustanovením čl. 8 odst. 2 citované směrnice, které poskytuje státům možnost mírnějšího nastavení podmínek pro přenesení důkazního břemene na žalovaného, pak přistoupil zákonodárce k implementaci benevolentnější dikce a straně žalující umožnil v diskriminačním sporu toliko "tvrdit skutečnosti", nikoliv "předložit skutečnosti nasvědčující přímé či nepřímé diskriminaci", jak stanoví čl. 8 odst. 1 směrnice. Přitom je třeba si uvědomit, že prolomení principu unesení důkazního břemene žalobcem je v tomto případě učiněno v důsledku transpozice směrnice, tedy právního předpisu přijatého Evropským společenstvím v souladu se Smlouvou o založení Evropského společenství. Směrnice podle čl. 249 odst. 3 Smlouvy o ES je právním aktem závazným pro každý stát, kterému je určena, pokud jde o výsledek, jehož má být dosaženo. Volba forem a prostředků při naplňování cíle stanoveného směrnicí se přitom ponechává vnitrostátním orgánům. V tomto případě byl jako vhodný prostředek implementace směrnice vyhodnocen zákon - občanský soudní řád.
33. Nelze se ztotožnit s názorem navrhovatele, že zvolením uvedeného řešení došlo k potlačení práv účastníků řízení na jejich rovná práva před soudem, jak namítá s odkazem na čl. 96 odst. 1 Ústavy, a k popření zásady rovnosti účastníků řízení, jak je zakotvena v ustanovení čl. 37 odst. 3 Listiny. Stanovení důkazní povinnosti vychází především z ochrany účastníků, kteří mají za to, že byli poškozeni na svých právech z důvodu nerovného zacházení.
34. Přestože výše citovaná směrnice byla vydána již v roce 2000, je jí Česká republika v souladu s ustanovením čl. 2 Aktu o přistoupení vázána s účinností od 1. 5. 2004, kdy se stala členským státem Evropské unie. V případě, že by Česká republika citovanou směrnici nerespektovala, tedy nepřijala potřebná opatření pro zaručení její transpozice do vnitrostátního práva, nesla by podle Smlouvy o založení Evropského společenství odpovědnost za toto pochybení, čehož důsledkem by mohlo být podání žaloby Komisí u Evropského soudního dvora a následné případné uložení pokuty či penále.
35. Podle názoru ministerstva nelze souhlasit stvrzením navrhovatele, že ustanovení § 133a odst. 2 o. s. ř. je v rozporu s čl. 96 odst. 1 Ústavy, dle něhož "Všichni účastníci řízení mají před soudem rovná práva.". Současně je tato zásada rovnosti účastníků explicitně vyjádřena v Listině v čl. 37 odst. 3 ("Všichni účastníci jsou si v řízení rovni."). Zásada rovnosti účastníků je zdůrazněna i v ustanovení § 18 o. s. ř., který zakotvuje rovné postavení účastníků v občanském soudním řízení. Rovnost před zákonem a soudem je obsahem jednoho pojmu. Znamená rovné postavení obou stran při aplikaci materiálních i procesních předpisů před kterýmkoliv soudem vůči kterékoliv fyzické nebo právnické osobě. Princip rovnosti stran se projevuje vytvářením stejných procesních podmínek a procesního postavení subjektů, o jejichž právech a povinnostech soud rozhoduje. Vylučuje, aby se určité skupině účastníků nebo jednotlivcům přiznávalo výjimečné postavení spojené s přiznáním zvláštních práv nebo naopak povinností. Samotná skutečnost, že je zpravidla na žalobci, aby dokazoval svá tvrzení uvedená v žalobě, ještě neznamená, že žalobce nemá rovná práva jako protistrana, která takovou povinnost nemá. Stejně tak za porušení rovného postavení účastníků řízení nelze považovat, pokud v některých zdůvodnitelných případech "oproti standardnímu pořádku", jak uvádí navrhovatel, dojde k přesunu důkazního břemene. Takový postup není nijak výjimečný a mnohé státy jej využívají nejen v případech, které zmiňuje shora uvedená směrnice (viz např. žaloby proti majetku z nepoctivých zdrojů aplikované v anglosaském právu). Důsledné uplatnění zásady rovnosti stran je rovněž zajišťováno nezávislostí soudců, pravidly o vyloučení předpojatých soudních osob, ale také existencí jedné soudní soustavy, zajišťující každému občanu i právnické osobě veřejné projednání věci příslušným soudem, organizovaným a činným na základě obecných ústavních principů.
36. Ministerstvo dále uvedlo, že se rovněž nelze ztotožnit s názorem, že napadená právní úprava odnímá žalovaným právo na spravedlivý proces. Ustanovení § 133a odst. 2 o. s. ř. (obdobně ale i ustanovení § 133a odst. 1 o. s. ř.) se nijak nedotýká primární zásady volného hodnocení důkazů explicitně vyjádřené v ustanovení § 132 o. s. ř., podle které soud hodnotí důkazy podle své úvahy, a to každý jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti. Soud při hodnocení skutkového stavu věci v procesu dokazování není vázán při hodnocení stupně věrohodnosti, respektive důkazní síly jednotlivých důkazních prostředků; a tedy i v případě presumované "prokázanosti" tvrzených skutečností dle ustanovení § 133a odst. 2 o. s. ř. (obdobně ale i ustanovení § 133a odst. 1 o. s. ř.) je zcela na uvážení soudu, jakou důkazní sílu v souvislosti a při srovnání s ostatními předloženými důkazy těmto "prokázaným" tvrzeným skutečnostem přizná. Zároveň může být v řízení prokázán opak, a to případně i podle ustanovení § 120 odst. 3 o. s. ř., tj. postupem, kdy soud může v řízení sporném provést i jiné než účastníky navržené důkazy.
37. Závěrem Ministerstvo spravedlnosti uvedlo, že s ohledem na shora uvedené má za to, že ani uvedená směrnice ani ustanovení § 133a odst. 2 o. s. ř. nejsou v rozporu s právy účastníků danými ústavním pořádkem České republiky, nýbrž zdůrazňují základní právo diskriminovaných (slabších) subjektů na spravedlivý proces, jak je zaručeno jednak Listinou (čl. 36 odst. 1), jednak článkem 6 odst. 1 Úmluvy, a jsou tudíž ústavně konformní. Je na Ústavním soudu, aby v souvislosti s podaným návrhem na zrušení ustanovení § 133a odst. 2 o. s. ř. posoudil ústavnost těchto ustanovení a vydal příslušné rozhodnutí.