Článek 42
Ochrana nezletilých a jiných osob, které nemají způsobilost k právním úkonům
1.
a) Jestliže je nutno zajistit ochranu osoby nezletilé nebo té, která nemá způsobilost k právním úkonům, jedná-li se o občany vysílajícího státu mající trvalé bydliště v přijímajícím státě, jsou orgány přijímajícího státu, jakmile se o tom dozvědí, povinny o tom informovat konzulární úřad. Stejným způsobem se bude postupovat i v případě, kdy občan vysílajícího státu byl pro duševní poruchu umístěn ve zdravotnickém zařízení.
b) Konzulární úředníci jsou oprávněni zajistit ochranu nezletilých a osob, které nemají způsobilost k právním úkonům, jsou-li občany vysílajícího státu, a to v souladu s právními předpisy tohoto státu.
c) Konzulární úředníci musí co možno nejdříve oznámit orgánům přijímajícího státu, že přistoupili k zajištění této ochrany.
d) Soudní i správní orgány přijímajícího státu jsou oprávněny v souladu s právními předpisy tohoto státu a v zájmu ochrany zájmů nezletilých nebo osoby, která nemá způsobilost k právním úkonům, zajistit jejich ochranu v případě, kdy je konzulární úředníci informují, že tuto ochranu nezajistí. V tomto případě konzulární úředníci mohou vyjádřit svůj názor o opatřeních, která by měla být učiněna, jestliže to vyžadují zájmy nezletilého nebo osoby, která nemá způsobilost k právním úkonům.
2. Ve všech naléhavých případech přijmou orgány každého smluvního státu, na jehož území se nacházejí nezletilí a osoby, které nemají způsobilosti k právním úkonům, nebo majetek patřící těmto osobám, nutná opatření k jejich ochraně.
Opatření učiněná podle předchozího odstavce pozbývají účinnosti, jakmile orgány příslušné podle tohoto článku učinily opatření, která vyžadují okolnosti.