ÚMLUVA
o zvláštních misích
Státy, které jsou stranami této Úmluvy,
připomínajíce, že zvláštním misím bylo vždy poskytováno zvláštní zacházení,
majíce na zřeteli cíle a zásady Charty Spojených národů, týkající se svrchované rovnosti států, udržení mezinárodního míru a bezpečnosti a rozvoje přátelských vztahů a spolupráce mezi státy,
připomínajíce, že důležitost otázky zvláštních misí byla uznána v průběhu konference Spojených národů o diplomatických stycích a imunitách a v rezoluci I, přijaté konferencí 10. dubna 1961,
berouce v úvahu, že konference Spojených národů o diplomatických stycích a imunitách přijala Vídeňskou úmluvu o diplomatických stycích, která byla otevřena k podpisu 18. dubna 1961,
berouce v úvahu, že konference Spojených národů o konzulárních stycích přijala Vídeňskou úmluvu o konzulárních stycích, která byla otevřena k podpisu 24. dubna 1963,
věříce, že mezinárodní úmluva o zvláštních misích doplní tyto dvě úmluvy a přispěje k rozvoji přátelských vztahů mezi národy, bez ohledu na jejich ústavní a společenské zřízení,
uvědomujíce si, že účelem výsad a imunit týkajících se zvláštních misí není prospěch jednotlivce, nýbrž zajištění účinného výkonu funkcí zvláštních misí jako misí zastupujících stát,
potvrzujíce, že pravidla obyčejového mezinárodního práva nadále řídí otázky, které nejsou upraveny ustanoveními této úmluvy,
se dohodly na tomto: