§ 42
Výkon ochranného léčení ambulantního
Výkon ochranného léčení ambulantního nařídí předseda senátu (samosoudce) zdravotnickému zařízení, které je příslušné tento způsob léčení vykonávat, doručením dvou vyhotovení nařízení výkonu a jednoho opisu rozhodnutí, kterým bylo uloženo ochranné léčení. Správu zdravotnického zařízení současně požádá, aby stanovila dobu právního léčebného úkonu, pozvala k jeho provedení léčenou osobu a sdělila soudu, který ochranné léčení uložil, kdy se léčená osoba prvnímu léčebnému úkonu podrobila. U vojáka v činné službě požádá předseda senátu (samosoudce) i příslušného velitele (náčelníka) o spolupůsobení při výkonu ambulantní léčby a odeslání léčené osoby k léčebným úkonům podle pokynů zdravotnického zařízení. Požádá dále správu zdravotnického zařízení, aby navrhla soudu, v jehož obvodu je toto zařízení, změnu léčby na léčení ústavní, jestliže se léčená osoba odmítne podrobit ochrannému ambulantnímu léčení nebo jestliže se ukáže další pobyt léčené osoby na svobodě nebezpečný, nebo jestliže se dodatečně ukáže, že vzhledem k povaze choroby a léčebným možnostem nelze očekávat splnění účelu ochranného léčení ambulantní léčbou. Současně zdravotnické zařízení upozorní, že k propuštění z ochranného ambulantního léčení může dojít jen na základě pravomocného rozhodnutí soudu, v jehož obvodu se ochranné léčení vykonává.