§ 41
Výkon ochranného ústavního léčení
(1) Výkon ochranného ústavního léčení nařídí předseda senátu (samosoudce) po pravomocném rozhodnutí soudu zdravotnickému zařízení příslušnému podle bydliště nebo pobytu osoby, na níž má být ochranné léčení vykonáno, doručením dvou vyhotovení nařízení výkonu a jednoho opisu rozhodnutí, jímž bylo ochranné léčení uloženo. Přitom stanoví po dohodě s vedením příslušného zdravotnického zařízení den nástupu ochranného léčení a požádá je o sdělení, kdy bylo s ochranným léčením započato. Současně vedení zdravotnického zařízení upozorní, že ke změně ústavního léčení v ambulantní nebo k propuštění z ochranného léčení může dojít jen na podkladě pravomocného rozhodnutí vojenského obvodového soudu. Uvedenému soudu je třeba podat neprodleně zprávu, jestliže nastanou důvody pro některé z těchto opatření.
(2) Osobu, které ochranné léčení bylo uloženo, vyzve předseda senátu (samosoudce) k nástupu ochranného léčení; u vojáků tak učiní prostřednictvím příslušného velitele (náčelníka). Není-li tato osoba způsobilá k právním úkonům, provede to prostřednictvím jejího zákonného zástupce. Není-li osoba, o jejíž ochranné léčení jde, nebezpečná pro svoje okolí, může jí poskytnout potřebnou lhůtu k obstarání jejích záležitostí. Nenastoupí-li vyzvaná osoba ochranné léčení ve stanovené době nebo je-li nebezpečná pro svoje okolí, požádá předseda senátu (samosoudce) o její dodání do zdravotnického zařízení okresní ředitelství policie nebo okresní velitelství Policejního sboru Slovenské republiky podle místa bydliště (pobytu) této osoby; jde-li o příslušníka ozbrojených sil nebo ozbrojeného sboru v činné službě, požádá o vykonání takového opatření příslušného velitele.