§ 22.
(1) Poživatel státního odpočivného platu, který jest státním zaměstnancem v činné službě, v níž je účasten pensijního zaopatření, pozbývá nároku na státní odpočivný plat dnem předcházejícím dnu, od kterého přísluší plat z činné služby. Pokud by úhrnné odpočivné platy příslušely vyšší částkou, než činí úhrnný plat z činné služby, přísluší po dobu činné služby rozdíl. Nepřesahuje-li úhrnný plat z činné služby 15.000 Kč ročně, vyplácí se částka odpovídající odpočivnému platu do té výše, pokud úhrn obojích platů s případným rozdílem podle věty druhé nepřesáhne uvedenou hranici.
(2) Nedosáhne-li takový zaměstnanec při skončení činné služby, v odstavci 1 zmíněné, nároku na odpočivný plat z této služby, nabývá opět nároku na zaniklý odpočivný plat; jinak je doba rozhodná pro dřívější výslužné (bez doby připočtené podle § 62 služební pragmatiky a obdobných ustanovení) dosavadní měrou započitatelná pro nárok na výslužné a jeho výměru ze služebního poměru uvedeného v odstavci předcházejícím. Pokud nejde o ustanovení ve stejném služebním poměru, jsou dále ze započtení vyloučeny doby, započtené podle § 83 zákona ze dne 17. února 1922, č. 76 Sb. z. a n., o vojenských požitcích zaopatřovacích, nebo § 23 zákona ze dne 4. července 1923, č. 153 Sb. z. a n., kterým se upravují některá služební poměry četnictva a některé četnické požitky, zejména odpočivné a zaopatřovací. Odpočivné platy ze služebního poměru uvedeného v odstavci 1 nesmějí však býti vyměřeny částkou nižší než odpočivné platy zaniklé.
(3) Ustanovení odstavce 1 platí obdobně pro poživatelku státního vdovského zaopatřovacího platu. Při skončení činné služby nabude tato poživatelka opět nároku na zaniklý vdovský zaopatřovací plat. Pro jeho výplatu platí ustanovení § 26.
(4) Zanikne-li nárok na státní vdovský zaopatřovací plat podle odstavce 3, neposuzují se proto s hlediska pensijních předpisů nezaopatřené děti jako děti na roven postavené dětem úplně osiřelým.