Část II. - Vzorce
1. Pro převod metrů na stopy se používá činitel 3,281 a stop na metry činitel 0,305.
2. "Minimální povolená nadmořská výška" A pro použití čidel pro každý úsek pozorovacího letu se vypočítává podle vzorce:
A = E + H
min
kde: E je maximální převýšení terénu v daném úseku,
H je certifikovaná minimální výška, ve které může
min být čidlo v provozu,
Poznámka: H je obvykle udávána v metrech.
min
3. Jestliže se předpovězená teplota v nadmořské výšce nad bodem maximálního převýšení terénu E pro daný úsek pozorovacího letu odchyluje od teploty standardní atmosféry ICAO (ISA), upraví se barometrická nadmořská výška A podle následujícího vzorce:
A = A - (A x K )
t t
kde: A je barometrická nadmořská výška, ve které je
t třeba letět k dosažení H po úpravě pro
min
vnější předpovězenou teplotu;
K je korekční faktor odpovídající odchylce ISA
t
1
K = dT x ---
t 288
dT je předpovězená teplota ve stupních Celsia
minus teplota ISA ve stupních Celsia.
4. V případě potřeby se minimální povolená letová výška
A
f
pro každý úsek pozorovacího letu vypočítává podle následujícího vzorce:
A = A + (standardní údaj o tlaku - místní QNH) x koeficient,
f t
kde: A je barometrická letová výška po přepočtu na
f standardní atmosférický tlak;
Standardní údaj o tlaku:
je konkrétní údaj o tlaku, jak stanoví část I odstavec 2;
Místní QNH:
je předpovězený tlak vzduchu na zemi v bodě maximálního zdvihu terénu E úseku pozorovacího letu extrapolovaného k hladině moře a uvažované době letu;
Koeficient:
je faktor upravující nadmořskou výšku pro danou změnu atmosférického tlaku.
5. Pro standardní kombinace jednotek tlaku a nadmořské výšky se užívají tyto vzorce:
Pro tlaky v palcích rtuťového sloupce a vzdálenost ve stopách:
A = A + (29,92 - místní QNH) x 924,05;
f t
Pro tlaky v hPa nebo mb a vzdálenosti ve stopách:
A = A +(1013,2 - místní QNH) x 27,30;
f t
Pro tlaky v mm rtuťového sloupce a vzdálenosti v metrech:
A = A + (760 - místní QNH) x 11,09.
f t
Část III. - Výpočet minimální povolené výšky a výběr cestovní výšky
Minimální povolená výška pro použití čidel s ohledem na pozemní rozlišovací schopnost povolenou pro optické kamery a videokamery se vypočítává takto:
1. Maximální převýšení terénu E pro výpočet výšky
A ,
t
ve které se má letět, se určuje podél čáry nadiru pro každý úsek pozorovacího letu.
Jestliže pozorovaná smluvní strana má za to, že v důsledku konkrétních rysů terénu bude překročena maximální rozlišovací schopnost čidel povolená Smlouvou, je oprávněn navrhnout změny úkolového plánu v souladu s článkem VI, část II, odstavec 6.
2. Minimální povolená výška A pro použití čidel je v zásadě výška, jež je součtem maximálního převýšení terénu E a minimální povolené výšky nad povrchem země
H
min
pro příslušné čidlo.
3. Před předložením úkolového plánu se podle potřeby upraví podle stávající předpovědi počasí nadmořská výška vypočítaná v souladu s odstavcem 2 pomocí korekčního faktoru pro odchylku skutečné teploty od teploty ISA.
Pro tento výpočet se užívá vzorec uvedený v části II, odstavec 3.
4. Pokud národní předpisy řízení letového provozu předepisují používání cestovních výšek, převádí se barometrická výška
A
t
vypočítaná v odstavci 3 na cestovní výšku v souladu s následujícím postupem, pokud nebylo dohodnuto jinak: zvolí se cestovní výška nejblíže (nahoru nebo dolů) barometrické výšce
A ,
t
při níž nedojde k odchylce od
A
t
větší než 500 stop nebo 150 metrů.