Část II. - Postupy užívané pro výpočet Hmin
1.
A (f, H , K , τ ) AFF
i i i i
získaná pro i-tý přelet nad terčem se přepočítá na dohodnutý kontrast
K = 0,4.
a
Výsledkem tohoto kroku je určení nové
A (f, H , K , τ ) AFF
i i i i
odpovídající letové výšce letounu při i-tém přeletu a při dohodnutém kontrastu.
2. Na základě AFF vypočítané pro dohodnutý kontrast se vypočítá skupina
[A (f, H , K , τ )] AFF,
ik ik a ak
k = 1, 2, 3, ..., při dohodnutých atmosférických podmínkách, které jsou charakterizovány převodem
τ
ak
pro každou nadmořskou výšku
H .
ik
Soubor nadmořských výšek
H ,
ik
pro které byla AFF přepočítána, se vybere tak, aby zahrnoval průsečík AFF a TF při dohodnutém rozlišení
Δ = 30 cm.
agreed
3. Z průsečíku bodů souboru AFF,
A (f, H , K , τ ) a TF, M(f, P )
ik ik a ak error
se připraví křivka letové výšky letounu při dohodnutém kontrastu a atmosférických parametrech jako funkce pozemního rozlišení H(Δ) videokamery, která zahrnuje hodnotu dohodnutého rozlišení,
Δ = 30 cm.
agreed
Z této křivky se určí minimální nadmořská výška pro daný přelet jako:
H = H (Δ ).
min i agreed
4. Postupy popsané v odstavcích 1 až 3 části II tohoto Dodatku se opakují pro n přeletů při analýze obrazu zkušebního terče; n ≥ 5 pro certifikační lety a n ≥ 1 pro ukázkové lety. Výsledkem je získání souboru minimálních nadmořských výšek
(H ),
min ij
kde i je číslo přeletu nad terčem a j = 1 pro sadu terče napříč dráhou letounu, a j = 2 pro sadu terče podél dráhy letounu.
5. Hodnota
H
min ij
se používá pro výpočet průměrných hodnot
H
min j
z vyhodnocení rozlišení napříč a podél dráhy letounu:
1
H = - ∑ H
min j n i min ij
6. Minimální povolená nadmořská výška
H
min
pro danou sestavu videokamery je největší z hodnot minimálních povolených nadmořských výšek
H a H
min 1 min 2
získaných pro sadu terčů umístěných podél a napříč dráhy letounu.