§ 21.
(1) Použil-li zaměstnanec, aniž to bylo nutné, při úřední cestě jiného než veřejného hromadného dopravního prostředku, může mu býti, pokud toto nařízení jinak neustanovuje, poskytnuta náhrada vzniklých výloh, nejvýše však do částky, jež by v konkrétním případě připadala na jízdné za nejlevnější použitelný veřejný hromadný dopravní prostředek, pokud se týče dopravní prostředek, jehož mohl použíti k jízdě na stanoviště takového veřejného hromadného dopravního prostředku a od něho.
(2) Náhrada jízdného za jízdu jiným než veřejným hromadným dopravním prostředkem podle prokázané skutečné výše náleží zaměstnanci
a) není-li veřejného hromadného dopravního prostředku vůbec,
b) nelze-li jím podle jízdního řádu se zřetelem k účelu úřední cesty včas dosáhnouti místa, v němž se má konati úřední (služební) úkon, pro nějž byla úřední cesta nařízena (předsevzata),
c) je-li celkový výdaj při použití takového dopravního prostředku nižší něž výdaj při použití veřejného hromadného dopravního prostředku.