K § 5.
(1) Ministerstvo sociální péče může v dohodě s ministerstvem financí v jednotlivých zvláštního ohledu hodných případech přiznati důchod válečným poškozencům úplně osleplým nebo úplně výdělku neschopným a odkázaným na pomoc osob třetích (úplným mrzákům), i když jejich příjem jest vyšší než hranice, vypočítaná podle §§ 2 a 3 zákona, anebo převyšuje-li částku, uvedenou v § 4, odst. 1., zákona. To platí zvláště v případech, kde tyto osoby docilují takového příjmu vlastní prací.
(2) Ustanovení § 5, odst. 2., zákona možno použíti zvláště v případě, kdy válečný invalida s výdělečnou schopností, sníženou aspoň o 50%, na něhož by se jinak ustanovení odstavce 1. téhož paragrafu nevztahovalo, přiučil se po události zakládající nárok na důchod invalidní novému povolání a docílil v něm vlastní pílí pracovního příjmu, jenž se přibližuje příjmu osob zdravých, zaměstnaných za přibližně stejných podmínek.
(3) Totéž platí o osobách, které si založily v době po události zakládající nárok na důchod hospodářsky samostatnou existenci pomoci statní správy (propůjčením nějakého podniku, vyjímaje podniky, jmenované v § 4, odst. 1., zákona, půjčkou do obchodu nebo živnosti a pod.) a které přes těžkou svoji vadu použily státní pomoci vlastním obzvláštním přičiněním s mimořádným prospěchem.
(4) V případech zvláštního ohledu hodných může býti použito tohoto výjimečného ustanovení i tehdy, vrátí-li se válečný invalida k povolání, jež měl před událostí zakládající nárok na důchod invalidní.
(6) Ustanovení §§ 1 až 5 zákona i tohoto nařízení, vztahují se obdobně na všechny druhy válečných poškozenou, uvedených v § 1 tohoto nařízení.